Rodák z Vysočiny Čáslavský by oslavil 85. narozeniny. Film si zamiloval v hostinci v Lipnici, kde bylo kino

Karel Čáslavský na svou rodnou Lipnici nad Sázavou mnohokrát vzpomínal. „V sále čpělo pivo a v zimě bouchala kamna. Představte si, že je vám devět, jste zapálený pro film a přitom je každý druhý nepřístupný! Jen proto, že v něm někdo sáhl někomu na rameno. Že se chlap dotkl ženské... Vymýšleli jsme různé fígle, abychom se mohli dívat. Třeba jsme se pod jevištěm přes složené uhlí dostali nahoru, lehli si za oponu a škvírou pozorovali plátno. Nechali nás při žurnále a pak nás vytáhli za nohy pryč," vrátil se do svého dětství v rozhovoru pro idnes Karel Čáslavský. Právě v místním hostinci v Lipnici nad Sázavou fungovalo kino, kde promítali filmy. Ty měl tedy oblíbené od svého dětství a láska k filmu mu vydržela celý život.

Známý filmový historik Čáslavský z Lipnice pak odešel studovat do Čimelic filmovou školu. „Já už málem nastoupil na stavební průmyslovku do Havlíčkova Brodu, ačkoliv jsem byl vždycky antitalent na výkresy. Kreslil jsem je lajdácky, tak trochu ve stylu Emila Filly. O filmu jsem brebentil od sedmi let a ředitel měšťanky pan Kalenský mi někde našel na seznamu škol Čimelice. To by bylo, kluku, pro tebe, řekl mi," přidal Čáslavský další vzpomínku. 

Kdo byl Karel Čáslavský? 

Karel Čáslavský se narodil 28. ledna 1937 v Lipnici nad Sázavou. Již v těžké válečné době mu učaroval kinematograf a bystrý školák už tehdy prohlašoval, že půjde k filmu. Studia na Střední filmové škole v Čimelicích ho posunula nejprve k funkci asistenta produkce a později i režie, kterou vykonával od roku 1956 ve Filmovém studiu Barrandov. Ten správný smysl kariéry a směr filmové tvorby přišel o sedm let později, kdy nastoupil do archivu Československé filmové tvorby. Zde se plně projevil a rozvinul jeho zájem o historii a archivářství. Čáslavský se specializoval na americkou grotesku a němý film, posléze se do popředí jeho zájmu dostalo období let 1918 - 1945 a takzvaní „pionýři" z počátků kinematografie. Pravým pokladem pro něj byly například staré svitky z prvních třiceti let dějin filmu.

Jeho „parketou" se staly televizní pořady laskavého a inteligentního humoru - třeba od roku1979 to byl Komik a jeho svět. Scénky ze starých němých grotesek, jenž po Miloši Kopeckém „převzal" Milan Neděla měly u diváků velký úspěch a Karel Čáslavský připravil úctyhodných 228 dílů.

Zásadní počin - Videostop

Rok 1985 přinesl na obrazovku zcela novou filmovou soutěž - Videostop s moderátorem Janem Rosákem. Neopominutelnou osobností pořadu byl arbitr - tímto spolumoderátorem a porotcem byl po celou dobu právě filmový historik Karel Čáslavský, který se díky Videostopu stal z neznámého plachého archiváře celorepublikově uznávaným znalcem filmové historie. Pořad se ihned stal velmi sledovaným a oba moderátoři sršící znalostmi i vtipem bodovali v žebříčcích oblíbenosti.

Po několika letech a 186 dílech Videostop skončil a historik Čáslavský přijal další obrovskou výzvu - od roku 1992 se věnoval dokumentárnímu seriálu Hledání ztraceného času, orientovanému především na léta 1918 - 1945 a vysílaný Českou televizí. Po deseti let byl jeho autor i jediným moderátorem a pro milovníky prvorepublikové nostalgie i krutého Protektorátu připravil neuvěřitelných 500 dílů. 

„Hledání" uváděl prakticky až do své smrti a byly v něm mnohdy použity archivní filmové záběry, často velmi vzácné a prakticky neznámé.

Spolupráce s Jiřím Menzelem 

Koncem 90. let se podílel jako odborný poradce ve snímku Mateje Mináče Všichni moji blízcí (1999), pojednávajícím o hrozbě nastupujícího nacismu a v r. 2006 asistoval Jiřímu Menzelovi ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Karel Čáslavský byl také autorem několika knih - například Vlasta Burian - Král komiků, Tváře před kamerou nebo Hvězdy českého filmu 1 a 2.

Jako vyznavač klasických mravních hodnot velmi obdivoval dobu První republiky - dobu Tomáše G. Masaryka a Karla Čapka. V roce 2002 obdržel Čestnou medaili TGM, udělovanou Předsednictvem Masarykova demokratického hnutí.

Během vyhlašování výsledků ankety TýTý 2009 byl uveden do Dvorany slávy této soutěže.

O soukromí nemluvil 

Svůj soukromý život si střežil, na veřejnost pronikla pouze zpráva, že ho v roce 2006 po dlouhodobém manželství navždy opustila manželka Květoslava.
O několik let později i on sám velmi těžce onemocněl, měl problémy s plícemi. Prakticky poslední rok života strávil v nemocnici. 2. ledna 2013 v kruhu svých nejbližších - syna Petra (1986) a obětavé dcery Heleny (1988), která se o něj do poslední chvíle starala - v Praze zemřel. Filmový svět tak ztratil jednoho z největších znalců kinematografie.