Pandemie narušuje mezilidské vztahy, neřešené problémy vyplouvají na povrch. Řekněte si o pomoc, radí psycholožka

„Na začátku pandemie to byla především obava o zdraví a pak se začaly objevovat další úzkosti a strachy, které pramenily především ze sociální izolace,“ potvrzuje ředitelka Marie Freiwaldová z Psychocentra – manželské a partnerské poradny působící na celé Vysočině.

Rodiče byli často na home office, děti měly distanční výuku. Zatímco před covidem spolu rodiny trávily málo často, v době lockdownu se situace změnila na další extrém. Rodina byla pořád spolu, děti se nestýkaly s kamarády a spolužáky, rodiče zase neměli osobní kontakt s kolegy z práce. V takovém prostředí, kdy člověk nemá prostor sám pro sebe, pro své koníčky a zažité rituály, se velmi snadno propadne do špatné nálady, která může vyústit v úzkostné až depresivní stavy. „Pokud měli manželé nějaké problémy, tak v této době se ještě více prohloubily,“ říká Marie Freiwaldová, která se denně věnuje konzultacím a pomoci rodinám, manželům i partnerům, aby dokázali zvládnout své obtíže a vrátit se do normálního života.

Ztráta režimu 

Pro zdravé fungování člověka a celé rodiny je důležitý pravidelný režim. Každý věděl, co má dělat a kdy. Ráno se vstalo, snídalo, děti šly do školy, rodiče do práce, odpoledne byly kroužky, příprava do školy, nákupy, sport. Mnoho rodin se nedokázalo vypořádat se ztrátou režimu, najednou nevěděly, co mají společně dělat, a často docházelo ke stavu takzvané ponorky. „Když se děti dozvěděly, že nepůjdou do školy, zpočátku měly radost, ale pak se to změnilo a začaly jim chybět kamarádi. Sociální izolace dopadla také na seniory, kteří se ocitli ze dne na den sami,“ poukazuje Marie Freiwaldová. Dopady, které na lidské psychice zanechala pandemie, se projevují i s odstupem času. Potvrzuje to aktuální nárůst klientů, kterým v Psychocentru pomáhají.

Člověk nesmí zapomínat sám na sebe

Lidský život není bez problémů a každý se s nimi potýká. Důležité je se naučit problémy zvládat a řešit je. Člověk by neměl zapomínat sám na sebe, měl by o sebe pečovat, udržovat sociální kontakty nebo je znovu začít vyhledávat. Pro rodinné soužití platí, že by každý člen měl mít své místo, které je jeho a kde se cítí dobře a také by měl mít čas jen sám pro sebe. Pandemie ještě více umocnila problémy, které v rodinách byly, proto je potřeba jim věnovat pozornost a řešit je. Bez aktivní účasti se samo nic nevyřeší. Prvotním předpokladem je si uvědomit, že má rodina ve vztazích nějaký problém. „Psychicky zdravého jedince může krizová situace jako je pandemie posílit, ale existuje spousta rodin a lidí, na kterých těžká doba zanechala následky. Každý si může do budoucna odnést něco pozitivního, jen je potřeba se na to podívat z jiného úhlu pohledu,“ míní Marie Freiwaldová.

Říct si o pomoc není slabost

Na Psychocentrum se obracejí manželé i partneři, kterým se nedaří řešit své problémy. Pro některé je těžké říct si o pomoc, ale je to krok, který jim může pomoci zachránit vztahy v rodině. Často pomůže i to, že je někdo vyslechne a případně nasměruje. Vedle úzkostných a depresivních stavů se objevuje ztráta motivace, vyčerpanost, dlouhodobá únava, ztráta chuti do života, často také porucha příjmu potravy.

Podle ředitelky Psychocentra se všichni snaží, aby se od prvního kontaktu klienta uskutečnila konzultace co nejdříve, většinou do tří týdnů. Pomáhají rodinám i párům se zvládáním těžkých sociálních situací, jak je například ztráta blízkého, ztráta zaměstnání, rozvod nebo rozchod, změny zdravotního stavu, ale třeba také vyčerpání ze života. Aby tyto těžké situace nezanechaly dlouhodobé následky na psychice a ve vztazích, je potřeba je řešit. A člověk na to nemusí být sám.