Revoluční plamen se v roce 1989 v Jihlavě rozhořel o týden později než v Praze
Dnes je to dvaatřicet let od listopadových událostí roku 1989. Pojďme si v krátkosti připomenout, co se v Jihlavě v těchto klíčových dnech dělo společně s obrazovým materiálem.
Průběh 17. listopadu 1989 v Jihlavě nijak nenasvědčoval, že se bude jednat o jedno z nejvýznamnějších dat novodobé české historie. V dobách bez mobilů a internetu se zbytek republiky o pražských událostech dozvídal jen velmi pozvolna, zmatečně a zejména v akademických kruzích.
Jakési první ohnisko revoluce však na Vysočině vzniklo již den poté. O víkendu 18. a 19. listopadu začali studenti jihlavské pobočky brněnské Vysoké školy zemědělské spekulovat, jak na pražskou protistudentskou represi reagovat.
K samotným činům se v Jihlavě přistoupilo v úterý 21. listopadu. Již zmínění vysokoškoláci vstoupili do stávky, poměrně rychle do dění vstoupili studenti i střední průmyslové školy. Několik z nich se shromáždilo před svojí školou a z původní skupinky recesistů byl rázem dvousethlavý dav. Malé skupinky se pak vydali do dalších škol promluvit s dalšími studenty. Vedení „průmyslovky“ proti studentům nezasahovalo, naopak rychle přistoupilo k vyjednávání se stávkovým výborem.
Komunisti slavili Gottwalda, aktivisté zakládali Občanské fórum
Hlavními lídry prvních dnů revoluce v Jihlavě však byli vysokoškoláci. Zprostředkovávali přísun informací, udávali instrukce ohledně vzhledu a výlepu letáků. V tu chvíli samozřejmě nebylo jasné, jak celé revoluční hnutí dopadne a zda náhodou tato aktivita nezabrání studentům v možnosti vysokoškolské studium dokončit.
Zajímavá byla reakce vládnoucí strany. Ještě v úterý 21. se stranický tisk Jiskra brutálnímu potlačení pražské pokojné manifestace téměř nevěnuje. O dva dny později se před budovou okresního výboru KSČ koná okázalá oslava 93. výročí narození Klementa Gottwalda. Plamenné soudružské projevy komunistických dogmat a prázdných frází vyzývajících k obraně socialismu, aplaus ze strany posluchačů. Zdálky se zdá, že režim je stabilní…
Téhož dne, tedy 23. listopadu, však oznamuje také svůj vznik v Jihlavě Občanské fórum, které se programově hlásí k pražskému Provolání z 19. listopadu, které požaduje demokratizaci politického života v zemi, objektivní informovanost občanů a dialog s vládnoucí mocí.
Jihlavské Občanské fórum vzniká za účasti Občanské iniciativy, herců Horáckého divadla a stávkového výboru VSŽ. Nejvýznamnějšími představiteli této organizace tehdy jsou Pavel Novák, Čestmír Hofhanzl, Pavel Svítil, Marie Holubcová a František Káňa. Do konce listopadu vznikly na jihlavském okrese na tři stovky buněk Občanského fóra.
Od svíček až k patnáctitisícové demonstraci
Vážnost situace si městský národní výbor zřejmě uvědomuje až v pátek 24. listopadu, na kdy je svolána mimořádná schůze. Třináct členů předsednictva souhlasí s vládou v názoru na přestavbu a demokratizaci, zároveň však požadují pečlivé prošetření událostí 17. listopadu. Generální stávku, která by měla proběhnout v pondělí 27. listopadu, však odmítají a vyzývají lid ke klidu a pořádku. Hned o den později však po jednání s Občanským fórem připouští, že za účast na generální stávce nebude nijak sankcionována.
Zpátky do ulic. Jestliže ve středu 22. listopadu se večer poprvé na náměstí Míru sešla skupina lidí, kteří na znamení solidarity s pražskými demonstranty u kašny zapálili svíčky, revoluční plamen se s přibývajícími dny rozhoříval víc a víc.
Každý večer se na náměstí konaly demonstrace, účastníků přibývalo. Čtyřiadvacátého listopadu se objevili už i řečníci, o den později přijeli i zástupci pražských studentů. A oficiální Velké generální manifestace 27. listopadu se na jihlavském náměstí zúčastnilo deset až patnáct tisíc lidí. Od 12 do 14 hodin generální stávka se koná po celém Jihlavsku.
V tu chvíli už bylo zřejmé, že nové pořádky jsou již blízko…
