Německý ministr financí snad žertuje: Bude kvůli uprchlíkům speciální daň na benzin?
Německý ministr financí Wolfgang Schäuble ukázal, jak zvráceně uvažují politici: Pokud existuje nějaký problém, je třeba jej okamžitě využít k zavedení nové daně. O víkendu totiž navrhl zavedení speciální daně na benzin, která by se vybírala v celé Evropské unii a jejíž výnosy by byly používány k financování uprchlické krize. Novou daň je prý třeba zavést proto, aby náklady boje s uprchlickou krizí nezatěžovaly rozpočet EU ani rozpočty jednotlivých zemí. Hodnocení jedním slovem? Šílené!
To, že Schäuble vybral benzin (pohonné hmoty), není náhodné. Pohonné hmoty totiž patří mezi obtížně substituovatelné ekonomické statky, tedy produkty, jejichž spotřebu je velmi obtížné nahrazovat bez ohledu na vývoj cen. Když zavedení daně zdraží jablka, začnu kupovat hrušky nebo si jablka sám vypěstuju. Když zavedení daně zdraží pohonné hmoty, které nutně potřebuji k dojíždění do práce, podnikání nebo cestování za svými blízkými, pokles poptávaného množství není tak velký – se skřípěním zubů u čerpací stanice zastavím a natankuji plnou. A právě proto vlády uvalují spotřební daně na komodity jako pohonné hmoty, alkohol nebo cigarety, a ne na jablka, rohlíky nebo balenou vodu.
Jsem přesvědčen o tom, že Schäuble svým šokujícím výrokem, předtím veřejně neavizovaným, vypustil lakmusový papírek se dvěma záměry: Zaprvé, testoval připravenost daňových poplatníků vzdát se další části svých peněz na oltář řešení problému, u jejichž původu jsou nepromyšlené výroky řady evropských politiků se Schäubleho stranickou kolegyní Angelou Merkelovou (CDU) v čele. Zadruhé, snažil se prolomit otřásající se hradbu fiskální suverenity jednotlivých států, kdy se bude harmonizovaně vybírat celounijní „daňová desátka“ tak, aby se harmonizovaně řešil celounijní problém. Pak by ale politici mohli klidně postupovat podle vzorce – čím více problémů „vznikne“, tím více daňových výnosů bude.
Kdepak, Schäubleho návrh je zcela nesmyslný. Spotřební daň z pohonných hmot rozhodně nemá sloužit k financování imigrační krize, ale k omezení spotřeby statku působícího nežádoucí společenské náklady, v případě pohonných hmot zejména ekologické. S ohledem na různé výchozí ekonomické, sociální a další podmínky pro uvalení daně v jednotlivých zemích je však naprosto nesmyslné spotřební daně harmonizovat. Vlády již nyní přerozdělují zhruba polovinu toho, co se v ekonomice vyprodukuje, další peníze od nás daňových poplatníků rozhodně nepotřebují.
Buďte si však jisti, že podobných výroků o nutnosti zdanit něco za účelem něčeho ve prospěch Evropské unie bude od protřelých politických bardů postupem času přibývat. Je proto nezbytné politické výroky velmi pečlivě sledovat a odmítnout je dříve, než – ve slabé chvilce daňových poplatníků – někoho napadne přivést podobné nesmysly k životu.
