Komunálních voleb ve Větrném Jeníkově se už nezúčastním, říká poslankyně Lisová. Skončí po 12 letech
Za dva měsíce čekají naši zemi komunální volby. Voliči v nich vyberou ty, kteří pak zasednou do starostovských či primátorských křesel a po čtyři roky budou danou obec, městys či město řídit. Do komunální politiky před 12 lety vstoupila třeba i Martina Lisová, teď již poslankyně a bývalá starostka Větrného Jeníkova na Jihlavsku. Podle svého vyjádření čtvrtou „komunální čtyřletku“ již nezačne a bude se naplno věnovat práci poslankyně.
Její rozhodnutí, a to, že se v komunálních volbách již neobjeví na žádné z kandidátek ve Větrném Jeníkově, možná některé obyvatele Větrného Jeníkova i okolí překvapilo. „Po 12 letech je to poprvé, kdy u nás doma na žádné kandidátní listině nejsem. Tohle rozhodnutí, jedno z nejtěžších v životě, ve mně dozrávalo postupně,“ píše Martina Lisová na svém oficiálním facebookovém profilu.
„Téměř jsem vypnula sociální sítě."
Říká, že poslední měsíce pro ni byly maratonem. „Ve sněmovně jsem myslela na obec, na obci na sněmovnu a doma na obojí. V tom urputném běhu jsem ze sebe musela začít odhazovat, abych se nezbláznila. První, co jsem předala, byla hlavní správa obce a funkce starosty. Pak jsem téměř vypnula sociální sítě, protože je neumím dělat rychle a stručně. A pak už to bylo jen hašení požárů. A na mé práci to bylo vidět. A mě to nesmírně trápilo,“ vysvětluje Martina Lisová, která nyní „pendluje“ mezi Prahou a Větrným Jeníkovem.
„Došlo mi, jaké důsledky může nést pouhá absence na zastupitelstvu. V tu chvíli jsem věděla, že své obci nepomáhám, ale škodím. Mým úkolem je být přítomna, a ne si vybírat, kde jsem v tu chvíli důležitější/prospěšnější. Za ty dlouhé měsíce jsem si vyslechla spoustu argumentů svých zkušených i nezkušených sněmovních kolegů a starostů. Hledala jsem inspirace, jak to lze zvládat. Žádný argument ale nepřevážil můj celoživotní pocit, že nechci sedět jedním zadkem na dvou či více židlích. Ověřila jsem si to už před lety při odcházení od katedry na zámek. Vydržela jsem to měsíc a musela jsem jedny z těch dveří zavřít, aby ty druhé mohly být otevřeny naplno,“ pokračuje Martina Lisová, která městys Větrný Jeníkov coby starostka vedla od roku 2014 a během svého působení na jeníkovské radnici musela řešit třeba i rezignaci hned dvou ředitelů místní základní školy.
Rozhodnutí Martiny Lisové schvaluje uživatel Facebooku Jan Matějů, který si také myslí, že poslanec by měl mít ideálně jediný pracovní úvazek. „Poslance na plný úvazek je to, co potřebujeme. Osobně v tom spatřuji možnou naději, že poslanci, pro které není Sněmovna jen jedním z mnoha pracovních úvazků, budou více tlačit na odstranění iracionalit, které momentálně dosáhly obludných rozměrů,“ vyjádřil Lisové podporu na Facebooku Jan Matějů.
Osmatřicetiletá politička, která se věnovala také pedagogické činnosti jako učitelka na základní škole. V komunálních volbách v roce 2010 byla zvolena zastupitelkou jako nezávislá na kandidátce subjektu Jeníkov u nás. V roce 2014 mandát obhájila a coby lídryně Sdružení pro Větrný Jeníkov se stala starostkou. Starostkou byla zvolena i v roce 2018.
V krajských volbách v roce 2020 kandidovala jako nestraník za TOP 09 do Zastupitelstva Kraje Vysočina, a to na kandidátce subjektu Pro TOP Vysočinu, ale neuspěla. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 kandidovala již z pozice členky TOP 09 na 5. místě kandidátky koalice SPOLU v Kraji Vysočina. Se ziskem 5 712 preferenčních hlasů nakonec skončila čtvrtá, a stala se tak poslankyní.
Martina Lisová je vdaná a má tři děti.
To, že již nebude prostřednictvím žádné funkce zasahovat do komunální politiky, zdůvodňuje politička z Vysočiny také tím, že se již nemůže dělit mezi svou zemi a svou obec. „Je nás (poslanců, pozn. redakce) hrstka - 200 z 10 milionů. Dostali jsme důvěru a do rukou správu této země. Ta odpovědnost je obrovská, i když ne tak hmatatelná, jako na obci. Nemohu se dělit mezi svou zemi a svou obec. Mí sousedé by to cítili a já bych vždy nakonec dala přednost jim. Zkrátka proto, že jsou mi blíž,“ dodala Lisová ve svém vysvětlení.
