Zemřel bývalý divadelní režisér Brynda. Noblesa, vděk, humor, vzpomínají kolegyně

Karel Brynda do Horáckého divadla nastoupil v roce 1968. To už zde byla v hereckém angažmá jeho životní láska a budoucí manželka Eva Kaplerová, se kterou se seznámil v roce 1961 ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde původně působil jako herecký elév. „Brzy jsem pochopil, že jako herec či asistent režie bych musel fungovat celý život vedle někoho, s kým si třeba nerozumím, tak jsem se ve svých bezmála třiceti letech rozhodl jít na režii,“ řekl Karel Brynda v rozhovoru do programu k inscenaci komedie Popel a pálenka, která byla jeho poslední režií na prknech Horáckého divadla.

V pasáži divadla je nyní umístěno pietní místo, kam mohou lidé přinést květinu či nějakou vzpomínku, foto: Horácké divadlo Jihlava 

Brynda v Horáckém divadle působil do roku 1981, poté přijal nabídku na místo uměleckého šéfa činohry v tehdejším Státním divadle Ostrava. A v roce 1991 se vrátil opět zpátky do Jihlavy. Karel Brynda byl i u otevření nové budovy Horáckého divadla v roce 1995 – pro tuto příležitost napsal dramatik Josef Bouček historickou hru Smrt v císařském domě, kde do hlavní role císaře Zikmunda obsadil režisér Brynda svého přítele a spolužáka Bořivoje Navrátila, který v jihlavském divadle kdysi začínal.

Emeritní režisér Brynda zemřel v pondělí 26. května, letos 4. listopadu by oslavil devadesátiny. 

Kolegyně vzpomínají 

Na Karla Bryndu vzpomínají některé jeho kolegyně z jihlavského divadla. 

„Když jsem jako čerstvá absolventka oboru dramaturgie na JAMU nastoupila do HDJ a na první čtené zkoušce Londýnské zlodějky francouzského autora George Neveuxe mě pan Brynda tak shovívavě vzal kolem ramen a svým hlubokým hlasem řekl ‚no ona je to hrozná slátanina – ale my už z toho něco uděláme‘, říkala jsem si, že to snad nemyslí vážně – že chce zkoušet hru, o které si myslí, že je to ‚sr…a ?!‘ Prosím?! Ještě nějakou dobu mi trvalo, než jsem pochopila jeho styl humoru, jeho ironii, sarkasmus a celkový životní nadhled. Hlavně se z toho (divadla) nepo... a nebrat se příliš vážně! Takže Karel Brynda = noblesa, ironie a humor," vzpomíná dramaturgyně divadla Barbora Jandová.

Se vzpomínkou přišla také jedna z hereček Lenka Schreiberová. „Když se řekne Karel Brynda, ihned ucítím vůni tabáku z jeho dýmky, která k němu neodmyslitelně patřila. A ta tabáková vůně mu zůstala, i když už kouřit přestal. Cítím na rtech chuť whiskey, kterou jsme spolu pili. A vidím fialový vřes, který měl moc rád. (Prý se z kořene vřesu vyrábějí dýmky - to vím od Karla). Když jsem v osmnácti letech nastoupila do Jihlavy, patřil, společně s Míšou Junáškem, ke kmenovým režisérům divadla. Jsem vděčná, že jsem jím mohla být herecky formována a "vychovávána". Vážila jsem si ho, obdivovala jej a měla ho ráda. A měla jsem to obrovské štěstí, že mne se svou ženou Evou, přijali do svého kruhu kamarádů a přátel. Cítím vděčnost k životu, že jsem Karla mohla poznat.”