Dvojka je jednička. Ve Žďáru slavili sedmdesát let od otevření základní školy

„Naše škola vznikla v roce 1953 jako jedenáctiletá střední škola, byla bez budovy, ale maturovalo se tam. Díky reformám ve školství, které byly, jsou a budou, se postupně koncem šedesátých let rozdělila na základní devítiletou školu a gymnázium, které se posléze přestěhovalo do budovy Střední průmyslové školy,“ řekl úvodem ředitel Miroslav Kadlec.

Starosta Martin Mrkos (STAN) následně připomněl, že za sedm desítek let školou prošly tisíce žáků, stovky kantorů, vyměnily se generace a změnou prošly učebnice, osnovy i pomůcky. „Dvojka není jen škola, je to živoucí organismus, který je pevně vrostlý do koloritu města. Není to jen budova, kam se děti chodí učit,“ ocenil.

A pak už začal program, kterým provázeli reportéři fiktivní redakce Zvídavý práskač. „Když jsme hledali název pro redakci, zeptali jsme se umělé inteligence. Tam nám dala asi třicet návrhů a u těch jsme se nasmáli. Některé ale byly za hranou,“ nabídla pohled do zákulisí učitelka Eva Hrnčířová, která se podílela na přípravách.

Přípravy začaly v září

Zaplněný sál Domu kultury viděl pětadvacet vystoupení, kde se představili žáci školy. Z prvního stupně byli na jevišti všichni, z druhého pak byli vybráni ti, kteří mají netradiční zájmy. Diváci tak měli možnost slyšet španělský nebo německý jazyk, vidět gymnastky či mažoretky, podstatná část vystoupení souvisela s hudbou.

Je jasné, že nachystat takovou oslavu nebylo otázkou pár dní. „Příprava začala už v září, musel se sehnat zvukař, zamluvit sál a rozvrhnout, aby vystoupení byla pestrá. Velmi intenzivní to bylo poslední tři týdny,“ popsala Eva Hrnčířová po akademii, která měla skvělou atmosféru. Nyní se účinkující dočkají zaslouženého čtyřdenního volna.

Na závěr pak žďárský učitelský sbor zahrál africkou písničku Siyahamba. Následně dostala hlavní organizátorka Petra Novotná kytici jako poděkování a při poslední písničce We are the World přišli na jeviště všechny děti, které se dočkaly potlesku ve stoje.