Dítě by mělo mít představu o své zálibě, říká vedoucí jihlavských leteckých modelářů Karel Švec

V jihlavském domě dětí a mládeže vedete kroužek leteckého modelářství. Představte nám v několika větách, co to vlastně znamená? Z čeho se vlastně takové letadlo vyrábí?

V kroužku leteckých modelářů, jehož jsem vedoucím, začínají stavět děti první model, kde trup je z balsy, křídla a ocasní plochy z papíru, druhý model je již celý z balsy a třetí je balsový s křídlem potaženým papírem. Pro ty, co neví, co je balsa, tak je to velmi lehké dřevo z dovozu, konkrétně z Jižní Ameriky. Z tohoto dřeva byl vyrobený známý vor Kon-Tiki. Model házedlo, jak říká název, je model, který se do vzduchu vyhodí a potom již letí sám. Každý soutěžící má deset hodů, které se měří stopkami, a součet sekund určí pořadí soutěžících. Pokud by byl stejný součet, rozhoduje další hod.

Zavzpomínejte na své začátky. Jak dlouho kroužek vlastně vedete? Jak jste se k tomu dostal? 

K modelařině jsem se dostal asi ve dvanácti letech, kupoval jsem si časopis Letecký modelář a sám zkoušel stavět nějaké modely. Potom jsem navštěvoval kroužek leteckých modelářů v jihlavském DKO (Dům kultury a odborů, pozn. autora). Zde jsem si rozšířil prozatímní znalosti, co se týče stavby modelů, létání s modely a taky trochu meteorologie. Ve svých patnácti letech, coby vedoucí, jsme jeli se třemi mladšími kluky na soutěž do Vyškova, kde nám model při zkoušení ulétl, druhý jsme neměli, takže bylo po soutěži. Dá se říct, že od té doby vedu kroužek leteckých modelářů. Vedoucím jsem do dneška.  

Dokážete spočítat, kolik dětí vám „prošlo rukama"? Byly tam i nějaké dívky, nebo je to ryze pánský koníček? 

Kolik jsem vychoval kluků? To by bylo asi vysoké číslo, každým rokem mi chodí tak kolem šestnácti kluků, takže za ty roky je to velký počet. Musím taky zmínit, že jsem měl ve školním roce 2015/2016 jednu moc šikovnou dívenku, která některé kluky strčila, jak se říká, do kapsy, myslím po manuální stránce.

Když byste porovnal, jak k leteckému modelářství přistupují děti dnes a jak v minulosti. Je to jiné? Probíhají kroužky stejně? Jak často vlastně? 

Když porovnám přístup dětí k modelařině dříve a nyní, troufám si říct, že dříve byl přístup důslednější nebo přesvědčivější. Při dnešních zápisech do kroužků se rodiče svého potomka ptají: Tak kam bys chtěl chodit nebo co bys chtěl dělat? Dítě obyčejně odvětí, že neví, vůbec nemá představu, co ho baví nebo co by mu mohlo vyhovovat. Dítě by mělo mít nějakou představu o své zálibě. 
Kroužky v našem domě dětí probíhají každé úterý a čtvrtek, tedy dvakrát týdně.

Vaši svěřenci se s vámi schází jen v dílně, nebo vyrážíte i ven létat, případně závodit? Popište nám kategorie a jak vlastně takové závody probíhají. 

Své modely mohou vyzkoušet na letišti, kde jednou měsíčně od února do listopadu pořádáme soutěž Jihlavská liga, v květnu létáme Korespondenční soutěž, kde kluby pošlou výsledky do Prahy, kde zpracují žebříček soutěžících.V této soutěži obsazujeme přední místa už několik let. 

Jak dlouho trvá než vznikne soutěžní model? 

Kolikrát se nás ptají rodiče, jak dlouho trvá takové postavení modelu. To závisí na zručnosti a elánu dítěte - jednoduchá odpověď (smích). Dnešní dítka ale moc zručná nejsou, šikovnější jsou spíše na počítačích. (smích) 

Vy sám také aktivně závodíte? Můžete se nám pochlubit se svými největšími úspěchy? 

Když jsem zmínil soutěže u nás na letišti v Henčově, musím se přiznat, že také létám na těchto soutěžích. Můj asi největší úspěch byl titul mistra republiky, ale to už je před mnoha lety.

Vím o vás, že do dílny v jihlavském DDM chodíte poměrně často. Kde na to berete čas? Umíte si představit třeba dva týdny bez letadel? 

To si moc dobře představit neumím. Dá se říct, že letadla jsou moje závislost (smích).