Trump prezidentem: Mají média vůbec nějakou moc?

Termín newspaper endorsement je označován pro schválení/doporučení volebního kandidáta médiem. Redakční rada v něm otevřeně vyjeví své preference a přednese čtenářů, posluchačům či divákům doporučení, koho (ne)volit. Například novinový deník otevřeně napíše, že z kandidujících se jim jako nejlepší jeví demokratka Clintonová. Pro čtenáře jsou tak rázem všechny články čitelnější, protože nemusí zkoumat, jestli novináři náhodou nevyjadřují sympatie Clintonové či antipatie Trumpovi skrytě, mezi řádky. Zkrátka ví, co od novin čekat. Newspaper endorsement je však typický pro anglosaské země, v české kotlině k tomuto otevřenému přiznaní podpory nedochází. Sympatie či antipatie jsou zastírány různými legendami, které roztáčí spirálu spekulací a reakcí subjektů s jiným názorem…

V analogových časech byl vliv tištěných médií jakožto hlavního zdroje informací naprosto zásadní. Ale časy se, zřejmě, mění. Následující obrázek ukazuje přehledně doporučení hlavních amerických médií svým čtenářům v letech 2012 a 2016. Jak vidno, demokratka Clintonová měla v podpoře médií naprosto drtivou převahu. Dokonce i Johnson (mj. vynikající kandidát) měl větší podporu médií než republikán Donald Trump. Ale nepomohlo to ani jednomu z nich. Ukázalo se, že podpora Clintonové od médií či celebrit všeho druhu byla natolik přeroubovaná, až nakonec byla voličům protivná. Za jeden z dílků mozaiky jejího volebního neúspěchu je tak možné označit takzvanou reaktanci – tlak okolí na určité chování člověka vyburcuje k tomu, aby se vnitřně vzepřel, vzbouřil a udělal pravý opak.

I proto Trump vyhrál, médiím navzdory. Zásadní otázka tak zní: Mají tištěná média na rozhodování svých čtenářů ještě vůbec nějaký vliv? Bráno optikou posledních prezidentských voleb v USA je tento vliv velmi, velmi malý.