GLOSA: V Muhammadu Alim odešel největší boxer historie, ale i kontroverzní osobnost

Přitom zdaleka ne všichni ho milovali. Naopak, považujme ho za sportovní osobnost, která názorově tříštila nejen sportovní veřejnost. Zatímco v soukromí byl hrdým člověkem a milujícím otcem, v ringu šla úcta a respekt k soupeři stranou. Provokoval, ponižoval, chvástal se. A v neposlední řadě – vyhrával. Boxoval tak, jak nikdo před ním. Na sportovce jeho hmotnosti byl neobyčejně mrštný a pohyblivý, oplýval fantastickými reflexy. To vše, společně se skoro až psychologickou propagandou v ringu stanovilo taktiku, na kterou byli jeho soupeři krátcí. Ne nadarmo se mu přezdívalo „The Greatest“.

Ve vítězné euforii dával průchod svým emocím, rád se chválil, nebál se říci svůj názor, často kontroverzní. Během šedesátých let konvertoval k islámu (a změnil jméno z Cassiuse Claye na Muhammada Aliho) a veřejně podporoval rasovou segregaci. Odmítl službu v americké armádě, která verbovala vojáky do zuřící války ve Vietnamu. Za to byl uvězněn, ale i díky přímluvě jeho generačního boxerského rivala Joea Fraziera si pětiletý trest nemusel odpykat celý. Ten se vděku nedočkal, naopak Ali ho, nejen v ringu, mnohokrát sprostě počastoval. Jak typické, chtělo by se říci.

Posledních 32 let jeho života sužovala Aliho zákeřná Parkinsonova choroba. Nebránilo mu to ale vyvíjet nezměrné humanitární úsilí na podporu sociálních otázek a vzdělání. Jako velké ocenění jeho životního příběhu považuji svěření role posledního člena štafety při zapalování olympijského ohně při Hrách v Atlantě v roce 1996.

Kontroverze, charisma, genialita. Tím vším byl Muhammad Ali proslulý. Můžeme být fanoušky Joea Fraziera nebo George Foremana a počínání a chování Aliho vytrvale a tvrdě odsuzovat. Ruku na srdce, kdyby ale takový nebyl, těžko by mohl být považovaný za jednoznačnou ikonu boxu, která posunula popularitu tohoto a několik pater výš. Těžko by jako jediný v historii třikrát získal titul šampiona v těžké váze a svedl nejslavnější bitvy boxerské historie. Těžko by byl mohl být časopisem Sport Illustrated označen za nejlepšího sportovce 20. století.

 Jeho odkaz je nezpochybnitelný a trvalý. Dělal nejlépe to, co uměl, žil na maximum. Se všemi pozitivy i negativy. A tak nějak by to mělo být.