Bohdan Zronek: Dobře víme, s čím zacházíme. Většina pracovníků bydlí přímo u elektrárny

Neměl jste jako rodák ze Šumavy chuť zůstat spíš v prostředí panenské přírody, než se vrhnout do studií oboru zaměřeného na průmysl?
Sice jsem se narodil ve Vimperku, pocházím ale z Cehnic nedaleko Strakonic. To ale nic nemění na skutečnosti, že k Šumavě mám velmi blízko. Technika mě vždy lákala a na vysoké škole jsem měl několik variant, čemu bych se chtěl věnovat. Nakonec rozhodli moji dva současní kolegové - ve čtvrtém ročníku nás dokázali oslovit s nabídkou práce, která je zajímavá, zároveň ale představuje spoustu učení. Neslibovali pouze výhody, dokázali zahrát na ctižádostivou strunu, abychom šli vyzkoušet, jestli to vůbec dokážeme. Zajímavá práce, která má blízko technice a není pouhou „kancelářovinou“, mě tehdy oslovila. A ekologie je s mojí prací stále spojena, protože Temelín považuji za ekologický zdroj šetrný k jižním Čechám i Šumavě, kam se stále rád vracím.

Hned po škole jste nastoupil do společnosti ČEZ. Kam až jste to tenkrát jako nováček chtěl dotáhnout?
Mým cílem bylo získat operátorskou licenci a stát se jedním z mála lidí v republice, kteří mají „řidičák“ na reaktor. Další cíle přicházely postupně.

Co obnáší získat „řidičák“ na reaktor?
Nejnižší pozicí na blokové dozorně je operátor turbíny. Musíte mít technickou vysokou školu, poté absolvujete zhruba dvouletou přípravu zakončenou státními a podnikovými zkouškami, včetně pravidelných psychotestů a zdravotní prohlídky, a získáváte licenci operátora s platností na dva roky. Po minimální praxi na nižší pozici může, a samozřejmě nemusí, následovat půlroční rekvalifikace a stejný kolotoč zkoušek na další pozici.

Lze tuto profesi náročností a podmínkami, které musí takový člověk splňovat, přirovnat k nějaké jiné práci?
Je to hodně podobné profesi pilota letadla. Jen s tím rozdílem, že elektrárna sedí na zemi.

Očima laika je energetika poměrně specifickým oborem. Jaké uplatnění mají v dnešní době současní nebo budoucí studenti?
Energetika jako taková zase až tak specifický obor není, svá specifika má jaderná energetika. Šikovných lidí není nikdy dost a ani nikdy nebude. Technické školství je trochu popelkou, možná se ale začíná blýskat na lepší časy. Jenom ve Skupině ČEZ najde každoročně uplatnění několik desítek absolventů.

Doporučil byste mladým lidem studovat právě tento obor?
Určitě, energii budeme potřebovat vždy, ať už to bude z menších nebo větších zdrojů. Neustále se budeme zabývat výrobou, distribucí i souvisejícími službami. Je to perspektivní profese.

Když si zpětně promítnete všechny své pozice v Temelíně, na kterou vzpomínáte nejradši a proč?
Krásná byla jedna z prvních pozic, když jsem sloužil jako operátor reaktoru v dobách spouštění temelínské jedničky (první blok jaderné elektrárny - pozn. autora). Spouštění samo o sobě byla obrovská škola, navíc se tehdy podařilo prolomit dlouhé váhání, zda vůbec Temelín bude, anebo ne.

A je naopak místo, kam už byste se nikdy nevrátil?
Jak se říká: Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Nemůžu říct, že bych na nějakou ze svých bývalých pozic vzpomínal ve špatném. Život jde dál a kolikrát je cesta zpátky velice obtížná. Já se dívám směrem dopředu.

Čekal jste vůbec, že se jednou dostanete až na úplný vrchol, tedy do ředitelské kanceláře temelínské elektrárny?
Tak to jsem opravdu nečekal. Na začátku byl vrcholem, jak už jsem zmínil, zisk operátorské licence. Na blokové dozorně jsme všichni vzhlíželi k vedoucím bloku a směnovým inženýrům jako k autoritám, kam bychom chtěli jednou dospět. Do funkce ředitele směřovala dlouhá řada mých pozic, různých výzev a řešených úkolů a předpokládám i naplněných očekávání. Nabídku řídit Jadernou elektrárnu Temelín považuji i za ocenění mojí předešlé práce.

Spousta lidí si jadernou elektrárnu spojuje s možnou hrozbou, pochybuje o její bezpečnosti... Jak reaguje vaše nejbližší okolí na to, že tam pracujete?
Okolí mě má s Temelínem už dlouho spojeného. Pokud jde o bezpečnost, za všechno hovoří to, že většina z pracovníků elektrárny žije v jejím blízkém okolí elektrárny. Dobře víme, s čím zacházíme. Jako bychom si nikdy nesedli do auta bez brzd, určitě nebudeme bydlet vedle něčeho, co je nebezpečné. Bezpečnost elektrárny je na vysoké úrovni.

Pro bezpečnost se dělá maximum, investují se nemalé finanční prostředky. Jsou v tomto ohledu na Temelíně ještě nějaké rezervy, které by se vám mohly podařit vylepšit?
Je to jako závody Formule 1 - tým, který po vítězném ročníku zůstane stát na místě, v příští sezoně skončí v poli poražených. Stejně je na tom energetika včetně té jaderné. Pořád budeme hledat rezervy a možnosti, jak být ještě lepší.

Jak si české jaderné elektrárny co do bezpečnosti stojí v porovnání s těmi zahraničními?
Z pohledu bezpečnosti jsme plně srovnatelní. Viděl jsem několik zahraničních elektráren ve všech koutech světa a nevidím nic, kde bychom se měli cítit jako chudí příbuzní. Temelín je v řadě oborů na vrcholu. Když se podíváme třeba na radiační ochranu, tak tam jsme jedni z vůbec nejlepších na světě. Spousta opatření a přístupů, které praktikujeme, je daleko za rámec mandatorních požadavků.

S jakými ambicemi jste přišel na pozici ředitele? Je vaším cílem pouze připravení elektrárny na prodloužení licence k provozování prvního bloku?
To je střednědobý cíl. Tím bezprostředním je být bezpečnou a efektivní elektrárnou, což jde v ruku v ruce. Pokud budeme bezpeční, budeme i efektivní.

Hodláte navazovat na práci svého předchůdce? Nebo si chcete razit svou vlastní cestu?
Každý jsme trošku jiný, ale na práci Miloše Štěpanovského budu určitě navazovat. Už nyní ale přináším něco svého, takový je život. Jak už jsem zmínil - budeme reagovat na to, co nám doba přináší.

Jak vidíte dostavbu? Bude Temelín někdy čtyřblokovou elektrárnou, nebo zůstane u dvou bloků?
To je otázka na kolegy ze strategie, českou vládu a také otázka toho, jak bude vypadat státní energetická koncepce a způsob jejího naplnění. Pro mě dává smysl uvažovat o nových blocích v České republice se spuštěním v horizontu roku 2035, kdy začnou dosluhovat Dukovany a zároveň bude odstaveno několik starších uhelných elektráren. Jádro je pro mě technicky i ekonomicky rozumnou cestou jak dál, byť ekonomická rovina je dnes diskutabilní kvůli tomu, jak vypadá trh s elektřinou a systém různých podpor.

Na střeše vašeho domu prý máte solární panely. Jaký vztah má energetik jako vy k obnovitelným zdrojům?
Jsem fanda všech ekologických zdrojů energie. Považuji mezi ně jak jadernou elektrárnu, tak solární panely i další zdroje. Je třeba vycházet z reálných podmínek. Fotovoltaiku na střeše beru jako dobrý zdroj. Tím, že ho mám doma, ale vnímám možnosti i omezení, které přináší. Zejména výroba pouze přes den, kdy nikdo není doma a spotřeba je zanedbatelná, a navíc silně závislá na počasí, naopak v době, kdy spotřebováváme nejvíc, musím kupovat elektřinu ze sítě.

Obnovitelné zdroje jsou velkým tématem posledních let. Měly z pohledu jaderné elektrárny podmínky k provozování solárních panelů vliv na trh s energiemi?
Trh s elektřinou je provázaný zejména s Německem. Tím, že obnovitelné zdroje mají zajištěné přednostní právo výkupu, vytlačují zdroje ostatní. Ty se pak řadí podle svých provozních nákladů. To v praxi znamená, že jaderky jsou nasazovány s obnovitelnými zdroji jako ty nejlevnější, následně levnější uhelné a další. Podoba ceny vyrobené energie na trhu zejména v období, kdy hodně svítí a fouká, se díky nastaveným podporám dostává někdy hodně nízko, v některých případech až do záporných hodnot, což je absurdum, na které paradoxně doplácíme my všichni jako spotřebitelé. I vyrobená energie z obnovitelných zdrojů něco stojí, je třeba zaplatit jejich výstavbu a provoz.

Pojďme na závěr pryč od práce. Čemu se věnujete ve svém volném čase?
Tím, že moje zaměstnání není příliš o pohybu, se snažím relaxovat sportem. Ať už je to v zimě na lyžích, squashem nebo v létě na kole. Pokud je to možné, společně s rodinou, skvělá je třeba i procházka do lesa spolu s holkami a se psem.

Bohdan Zronek

Narodil se 21. ledna 1971 ve Vimperku, vyrůstal v Cehnicích. Vystudoval Gymnázium ve Strakonicích, poté absolvoval ČVUT v Praze, obor elektroenergetika. Po škole začal pracovat v ČEZ, po dvou letech školení nastoupil v Temelíně. Postupně si prošel celou řadou funkcí - operátor turbíny, operátor reaktoru, vedoucí blokové dozorny, vedoucí reaktorového bloku, směnový inženýr, v roce 2008 se stal hlavním technologem, po dvou letech vedoucím provozu Temelína a po dalších dvou letech začal šéfovat bezpečnosti všech elektráren ČEZ. Je ženatý, má dvě děti.

Napsal : Pavel Kacerovský