Rytmus diskutoval se studenty v Brně. Sláva a peníze jsou podle něj až na druhém místě

Business Academy je studentská organizace, která se krom jiného věnuje i přednáškám pro studenty v Brně, které se snaží dělat trochu jinak a za pomoci výjimečných osobností.  A takovou Patrik "Rytmus" Vrbovský určitě je.

“Chci, abyste mě brali, jako jednoho z vás,” touto větou začal Rytmus svoji přednášku, která vlastně přednáškou ani nebyla. Na půdě podnikatelské fakulty VUT se v rámci inspirativních střetnutí pořádaných výše zmíněnou studentskou organizací Business Academy pohodlně usadil, a v moderované diskuzi i v následném rozhovoru odpovídal na otázky všeho druhu. 

Hned na začátek se nejde nezeptat na výsledek voleb na Slovensku. Co si o tom myslíš? 

Lidem chybí vzory a jsou znechucení těmi, kteří jsou ve vládě už několik let. Svým způsobem se tomu ani moc nedivím. Já politiku neřeším, žiju si ve svém vlastním světě a tak mi to vyhovuje. Nevadí? (směje se).

Spousta lidí je pohoršených. Měli by se mladí lidé vrhnout do kariéry ve svojí zemi, nebo odjet někam pryč za lepším? 

To záleží na vizi každého jednotlivce. Pokud chce třeba být dobrý v byznysu, je podle mě ideální vyjet ven, kde to žije, nabrat nějaké zkušenosti, a ty pak zužitkovat tady. Ale to je těžké takhle říct. Já se živím hudbou, to je velmi specifická oblast. Třeba to v jiném odvětví funguje jinak. 

Dobře, teď přejděme k tobě. Jaký je rozdíl mezi Patrikem a Rytmusem? 

Vychází to všechno z mého srdce. Rytmus se ze mě stává tehdy, když se zapne kamera. To přepnu do režimu, kdy se snažím zaujmout diváky a posluchače. Jednoduše je to “mód,” ve kterém myslím na to, jak co nejlépe vydělat peníze. 

Kolik je pro tebe hodně peněz? 

To hrozně záleží. Někdy, když se vzbudím, modlím se a děkuji za to, že můžu dělat, co dělám. A někdy prostě utrácím. Obojí je mojí součástí, snažím se žít teď a tady. 

Za co nejvíce utrácíš? 

Za sebe. Investuji do toho, co dělám. A případně třeba za dům, či cestování.

Přednáška, na kterou za tebou studenti přišli, je s podtitulem “K úspěchu vede tvrdá dřina.” Co pro tebe vlastně znamená úspěch?

To je těžké definovat. Úspěch, to je něco, jako droga. 

Je to sláva? Nebo peníze?

Obojí je až na druhém místě. Já si nikdy “nefrčel” na slávě. Když se namotáš na jeden úspěch a žiješ z toho třeba deset let, jsi za blázna. Já se snažím jít pořád dál a dál. 

Dokážeš tedy popsat nějakou definici “úspěchu podle Rytmuse?”

Asi bych to řekl tak, že úspěch pro mě znamená, že jsem nejlepší v komunitě, která se snaží něco tvořit. 

Co plánuješ tvořit do budoucna? Co, když už se nebudeš moci za pár let živit hlasem? 

Rozhodně budu pořád něco dělat. Nejsem člověk, který by seděl na prdeli. Vím, že jsem schopný se pustit do spousty projektů, které mohou být úspěšné. Ale doufám, že mi rapování ještě nějakou dobu vydrží. Mám kolem sebe spoustu super lidí, kteří se na mém úspěchu podílí. Když mě tým bude poslouchat, vím, že to bude v pohodě. 

Dokážeš i ty naslouchat radám ostatních?

Když přesně vím, co chci, tak upřímně moc ne. Ale když si nejsem jistý, tak samozřejmě ano.

Snažíš se být pro ostatní vzorem?

Spíš se snažím být sám sebou. Když za mnou někdo přijde a řekne “Obdivuji tě za to, co jsi dokázal. Inspiruješ mě,” tak to samozřejmě člověka potěší. Ale že bych se tak vyloženě snažil chovat, to určitě ne. Spíš se dívám na to, co mě dělá šťastným. Za tím si jdu, a nic jiného mě moc nezajímá. Na druhou stranu si myslím, že jsem dobrý vzor - makám, nefetuju, nekouřím, nepiju...

Jaké jsou tedy osobní hodnoty, které jsou pro tebe důležité? 

Rozhodně pokora a sebekritika. Když se něco udělá špatně, vždy je potřeba s hledáním problému začít u sebe. Pak určitě loajalita a čestnost. 

A jaké jsou teď tvoje životní priority? Jak se změnily od začátku tvé kariéry?

Samozřejmě, že v mém věku už uvažuji jinak, než před dvaceti lety. Ale v zásadě se až tolik nemění. Hodně nahoře je práce - mám pocit, že jsem kariérista. Ale samozřejmě také láska a moje žena. A taky už je pomalu čas na rodinu. 

Součástí branže, ve které se pohybuješ, jsou různé fuck-upy. Vzpomeneš si na nějaký?

Ani nevím... Chyb jsem samozřejmě udělal mnoho. Ale beru to tak, že se každý den učím. Díky tomu už ty situace potom můžu řešit s větším klidem a bez zbytečných emocí. Ty dokážou spoustu věcí pokazit. Mladým bych řekl, že chyb zákonitě přijde hrozně moc a měli by se na to připravit. Tak to prostě je.

Někdy se ale nároční situace vytváří automaticky ve tvém okolí. Co pro tebe bylo v životě nejtěžší? 

Nejtěžší pro mě bylo odejít z práce a začít se plně živit hudbou. Měl jsem už vybudovanou nějakou kariéru, a tak jsem se bál, že když se mi nebude dařit, budu se muset vrátit a začít znova. Tohle mě pořád motivuje. Už nikdy takhle nechci pracovat.

A vybavíš si nějakou situaci, kdy jsi na tom byl fakt špatně? Co ti tenkrát pomohlo?

Spousta lidí ví, jak jsem na tom byl s rodinou. Když jsem byl fakt na dně, vytvořil jsem si vlastí svět, ve kterém bylo všechno možné. A to mě vytáhlo nahoru. 

Dají se k těm situacím zařadit i některé nenávistné komentáře? Jak se s tím vyrovnáváš?

Popravdě to vůbec neřeším. Komentáře a vyjádření nečtu, to bych se z toho zbláznil.

Opravdu se to dá? Úplně se odstřihnout od těch negativních reakcí?

Ano. Nevím, proč bych se tím měl zabývat. Snažím se to přebít tvrdou prací. Je to svým způsobem daň za úspěch. Ale vždy myslím na to, že to nejsou slova, která řídí lidský život. Jsou to činy, které v průběhu života děláme. 

A nemyslíš třeba na děti? Co, když se na to budou v budoucnu ptát? 

Víš, tohle podle mě nemá vůbec smysl řešit. Opravdu se snažím žít ze dne na den. Přítomnost je to, co rozhoduje. Když se díváš hodně do budoucnosti, stejně to dost často nevyjde. Takže to moc neřeším…

Máš nějaké motto, kterým se řídíš, a které by si poradil mladým lidem do života?

Mám jich několik, ale nejvíce vystihující je asi “Co do života dáš, to od života dostaneš.” O tom to všechno je.