Každý nový závod znamená novou výzvu, říká Pavlína Havlenová, trojnásobná medailista z hasičského mistrovství Evropy

Pavlíno, zkuste nám popsat, co takový závod obnáší?
FCC je specifický v tom, že je všude na světe stejný a musí obsahovat následující. Na rameno si hodíte dvacetikilovou hadici v harmonice, se kterou běžíte tři patra do schodů. Tam hadici odhodíte a přes zábradlí na lešení na lanu vytáhnete jinou dvacetikilovou hadici ručkováním. Z lešení poté seběhnete dolů, přičemž nesmíte minout ani jeden schod. Pokračuje se na kaiser box, což je dvaasedmdesátikilogramové závaží, kterým pohybujete po ližinách čtyřkilovou palicí. Následuje čtyřicetimetrový slalom mezi hydranty. Pak vezmete zavodněnou hadici a proudem vody srazíte terč na vzdálenost třicet metrů. Nakonec vás čeká tažení osmdesátikilogramové figuríny speciálním úchopem na vzdálenost třicet metrů.

To je tedy síla.
Ještě dodám, že se startuje se v plné zásahové výstroji, která váží přes dvacet kilo, včetně dýchacího přístroje s maskou. Úplně totožné jako mají chlapi, takže je dobré, když můžu nějaké porazit a jsem za hvězdu (úsměv). Teď na kvalifikaci mistrovství Evropy se mi splnil sen, protože jsem zaběhla za 2:55. Trochu jsem si myslela, že tříminutovou hranici pokořím až na podzim na americkém poháru, kde startuje nejužší světová špička. Tam, kdo zaběhne pod tři minuty, dostává automaticky placku a v této konkurenci to už opravdu něco znamená.

Jak se na takovou fyzickou zátěž připravujete? Trénujete cíleně?
Popravdě, ve svém volném čase se v podstatě jenom připravuji na tyto závody. Závody FCC mi vyhovují v tom, že jsou o rychlosti a dynamice, silovější a vytrvalostní závody tolik ráda nemám.

Jaké jsou další typy závodů?
U nás v České republice se běhá spíše „silový“ nebo „železný“ hasič, a ty mi tolik nejdou. Například vybíhat výškovou budovu nebo lézt přes bariéry, to mi poslední dobou moc nevyhovuje. A tím, že se ode mě dost očekává, tak s tím trochu bojuji. Málokdo ale chápe, že je to třeba podobná situace, jako kdyby hokejista měl být automaticky dobrým hokejbalistou.

Účastníte se i soutěží dobrovolných hasičů?
Ano, jsem členkou Sboru dobrovolných hasičů ve Vladislavi. Objíždíme Ligu Kraje Vysočina a když nemám mezinárodní závod, závodím o víkendech tady.

Máte kromě hasičů čas na něco jiného? Jaké je vaše civilní zaměstnání?
Jsem zdravotnická záchranářka a abych pravdu řekla, moc času mi kromě zaměstnání a hasičů nezbývá.

Jak jste se k hasičskému sportu vůbec dostala?
Jsem z ryze hasičské rodiny, všichni chlapi z taťkovy strany byli profi hasiči. Pak mě dali k hasičům, do toho klasického kroužku, když mi bylo asi sedm. Běhala jsem klasický požární sport, pak jsem přičichla k TFA (Toughest Firefighter Alive – pozn. redakce) a poté k její odnoži FCC, která mi vyhovuje nejvíc. Teď to je vlastně rok, co je pravidelně běhám.

Dokážete si po vašich předchozích úspěších radovat z těch nových stále stejně?
No jasně že jo! Myslím, že není nic staršího než včerejší úspěch. Když skončí závod, skončí úspěch. Nový závod znamená novou výzvu, kterou buď pokořím nebo ne.

Jste při závodech nervózní?
Musím říct, že navzdory tomu, že jsem běžela pod tři minuty, jsem si závody moc neužila, a to v tom Německu bylo fakt krásně – sluníčko, hory, vinice…  Byla jsem ale dost nervózní, paradoxně jsem se tím kvalifikačním časem dostala pod tlak, už se ode mě něco čeká.

Kdo patří mezi Vaše tradiční soupeřky?
Norka je válečná veteránka a opravdu jí to jde, také Slovinka je výborná. Špatné nejsou ani Němky. Potom tam jsou Polky, těch je hodně a umí svoje úspěchy dobře prodat.

Jaké máte mezi sebou vztahy?
Na závodech jsme vždycky soupeřky, ale po nich si ruku vždycky podáme. Některé holky ze špičky vlastně pořád trochu považuji za svoje vzory považuji a beru jako čest s nimi závodit, než že bych je brala jako soupeřky, které bych neměla mít ráda. To se třeba na české půdě říct nedá, tady je to o té rivalitě dost, prostě žabomyší ženské války (úsměv).

Jaké máte další plány a výzvy?
V červenci mě čekají závody v Anglii, v září letím do Jižní Koreje a v říjnu mistrovství světa, které se koná v Americe.

Známý je také váš talisman – plyšový velbloud. Co znamená?
Když jsme se na vysoké škole učily s kamarádkou v angličtině vést porod, je na konci pokyn „stay calm“, tedy „zachovej klid“. A ta moje kamarádka Hanka se mě potom ptá – hele, co znamená to „stay camel“ (camel je anglicky velbloud – pozn. redakce)? A já – jaký camel, je tam calm. Ona opáčila, a jo, já si říkala, co by u porodu dělal velbloud (smích). Potom mi dala plyšového velblouda a od té doby si mezi sebou říkáme stay camel.