úterý 11. srpna 2020 Zuzana

Probil se do NHL, hrál na mistrovství světa. Jen ta Dukla mě mrzí, říká brankář David Rittich

Hokejový brankář a jihlavský rodák David Rittich zažil průlomovou sezónu svojí kariéry. Během svého druhého roku v Americe začal pravidelně nastupovat v NHL, v květnu se stal členem českého reprezentačního týmu a odchytal tři velmi slušné zápasy na mistrovství světa. S pětadvacetiletým sympaťákem jsme si povídali nejen o slastech a strastech působení v zámoří nebo o extraligové sezóně jeho mateřské Dukly.

Davide, hodně čtenářů Jihlavské Drbny vás zná jako odchovance Dukly, poté jste strávil několik úspěšných let v Mladé Boleslavi, odkud jste před dvěma lety odešel do zámoří. Můžete se vrátit o dva roky zpět a popsat, jak jste se rozhodoval o budoucím angažmá?
Před dvěma lety jsem shodou okolností měnil agenta, přešel jsem k Robertu Spálenkovi a to byl možná takový zlom v myšlení. Do té doby jsem si říkal, že už jsem na NHL starý a tak. On mi říkal, snaž se v extralize, třeba si vysloužíš smlouvu někde v zahraničí, což je sen asi pro každého, někam se podívat, něco nového zažít. I kdyby to neměla být NHL, ale třeba KHL (ruská liga, pozn. autora).

A jak tedy došlo ke kontaktu s Calgary?
Scout Calgary se byl podívat na zápas Sparty s Mladou Boleslaví, kde sledoval útočníka soupeře Daniela Přibyla. Shodou okolností jsem se mu ale zalíbil já. Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale povedlo se (úsměv). Navázali jsme komunikaci a domluvili se, že nadcházející sezónu ještě ne a v případě příznivých okolností obnovíme jednání za rok. Nechali jsme věci plynout a více jsme to neřešili. V Mladé Boleslavi jsem byl velmi spokojený, menší město, klid, super spoluhráči a neměl jsem důvod měnit. Ale během letní přípravy se ozvali z Calgary znovu, že mají velký zájem na tom mě podepsat. No a během tří dnů byla smlouva podepsána, šlo to celkem šupem (úsměv).

A jaké byly vaše první pocity, když vás zkontaktoval tým z NHL?
To víte, že se mi rozsvítily oči a byl tam ten wow efekt. Ale snažil jsem se to brát rozumně, snažil jsem se o Calgary Flames hodně zjistit, jak ta organizace funguje, jaká je tam situace s brankáři. A po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl do toho jít.

Co vám na to řekli doma, konzultoval jste to s rodinou?
Přemýšleli jsme se snoubenkou a dospěli jsme k tomu, že i kdyby to v NHL nevyšlo, tak se můžu vrátit domů a můžu získat spoustu zkušeností z hokeje i mimo něj, zlepším jazyk, atd. A teď po dvou letech můžu říct, že toho nemusím litovat. I když byly názory, proč opouštím slibně rozjetou kariéru v České republice, tak jsem rád, že jsem si šel za svým dětským snem a chytám nejlepší soutěž proti těm nejlepším světovým hráčům. No a rodičům jsem potom oznámil konečný verdikt.    

První sezónu v zámoří jste strávil na farmě (záložním týmu, pozn. redakce) v kalifornském Stocktonu. Jak to tam vypadalo?
Zázemí bylo nadstandardní, měli jsme krásnou novou halu, starali se o nás perfektně. Měli jsme tam vše, co jsme k hokeji potřebovali. Oproti české extralize to byl určitě nadstandard. Měli jsme i výbornou partu v kabině. Zdravá rivalita panovala, ale vše v mezích. I s druhým brankářem Johnem Gilliesem jsem v pohodě vycházel.

Co anglický jazyk, měl jste problémy?
Začátky byly celkem krušné. Myslel jsem, že anglicky ze školy umím, ale na místě jsem zjistil, že neumím nic (smích). Musel jsem se otrkat a získat v angličtině trochu sebevědomí, ale myslím, že se to podařilo a teď je to dobré. Byl jsem samouk, koukal na filmy v angličtině s českými titulky, snažil jsem se hodně bavit se spoluhráči a od kustodů jsem si například nechával opravovat smsky.  

Když odhlédneme od hokeje, jak jste si zvykal na americký způsob života?
V Americe jsem byl se snoubenkou a nechtěli jsme doma sedět na zadku. Zápasový harmonogram na farmě nebyl tak nabitý, takže jsme západ USA dokázali procestovat. Americká kultura se nám líbí, je vidět, že možnosti tam a tady v České republice jsou pořád dost neporovnatelné. Například kvalita jídla v obchodech. Taky jsem se musel odnaučit přepočítávat z dolarů na koruny, a jak je Kalifornie drahá, první nákupy nebyly vůbec pro mě (smích).

Jak vám v Severní Americe chutná, jak hodnotíte americkou kuchyni? A naopak, co máte nejraději v ČR?
Americkou kuchyni hodnotím určitě kladně. Je hrozne pestrá, co se výběru a kvality jídla týká. Je odlišná než klasická česká, ale v momentě, kdy mám chuť na české jídlo, tak se o mě znamenitě postará snoubenka, která je výbornou kuchařkou. V České republice si rád dám tak nějak cokoliv. Ale samozřejmě tatarák a knedlo vepřo zelo vždy vyhrají (smích).

K prvnímu zápasu NHL jste nastoupil 8. dubna 2017, když jste nastoupil na poslední třetinu zápasu proti San Jose. Jaké se ve vás mísily pocity?
Sice jsem dostal jeden gól a ještě k tomu vlastní, ale to první, co jsem si říkal, bylo – vidíš, dokázal jsi sám sobě, že na to máš, že by to šlo. To mi dodalo hodně síly a sebevědomí do dalšího působení v zámoří. Úplně splněný klukovský sen jsem zažil až tuto sezónu v Coloradu, kdy jsem nastoupil k prvnímu zápasu od začátku. A jakmile jsem byl povolaný do prvního týmu, řekl jsem si – teď tu vydržíš, dokud to půjde.

Během sezóny 2017/2018 jste se nakonec stal plnohodnotnou dvojkou týmu, odchytal jste celkem 21 zápasů. Nyní vám ale v Calgary končí smlouva. Co bude dál?
V Calgary na mě mají stále práva, takže mi mohou poslat nabídku, kterou mohu a nemusím přijmout. Pokud ji nepošlou, stane se ze mě volný hráč a záleží na agentech, co mi vyjednají. Já osobně bych rád zůstal v Calgary a splatil tak důvěru, kterou do mě vložili. Město se mi taky líbí, i když je tam zima.

Máte s tím nějakou příhodu?
Byli jsme se Stocktonem na zápasech v Ontariu a Tucsonu, kde to bylo super, přes třicet stupňů, triko a kraťasy. No a odtud mě povolali do Calgary, kde sněžilo. V triku jsem se tam moc nechytal, tak jsem si půjčil kabát, abych si mohl koupit aspoň bundu a pár dalších věcí (smích). Mezitím mi snoubenka ve Stocktonu zabalila, takže pak už to bylo v pohodě.

V Calgary jste působil spolu s dalšími Čechy – Michaelem Frolíkem a Jaromírem Jágrem. Bylo pro vás důležité mít v týmu krajany?
Co se uvedení do týmu a aklimatizace týká, s tím problém nebyl, protože jsem se s většinou kluků znal už z předsezónního kempu. Ale mít Čechy v kabině je super, vtípky, a když někomu chceš naložit, uděláš to v češtině a dotyčný ti nerozumí (smích). Frolda mi ze začátku moc pomohl, ukázal mi město a poradil mi se spoustou věcí. Jsem mu hodně vděčný.     

A Jaromír Jágr?
Jsem moc rád, že jsem se s ním potkal. Moc příjemný a milý, snažil se mi pomoct. To mě překvapilo, je hrozně fajn, když ti chce poradit takový hráč. Klobouk dolů před tím, co dokázal. Určitě to je zážitek na celý život, třeba to budu někdy vyprávět vnoučatům (úsměv).

Změňme téma a vraťme se do Evropy. Sledoval jste jako odchovanec Dukly její snažení v extralize a nakonec neúspěšnou baráž?
Snažil jsem se sledovat, co to šlo. Jsem moc smutný, co se přihodilo, vlastně v obou sportech v Jihlavě. Je to pro mě hrozně těžké takhle z dálky hodnotit, ale klobouk dolů, co kluci předváděli, hráli super hokej. Co jsem se bavil například s kluky z národního týmu, tak její hru hodnotili tak, že v Jihlavě dostali nařezáno a ještě třeba prohráli.

Bohužel asi chyběly zkušenosti v klíčových chvílích. Mrzí to i kvůli lidem, co dělají v Dukle hokej, a celému městu, které si extraligu zasloužilo. Moc jsem jim přál a je obrovská škoda, jak to všechno dopadlo (smutně).

Během května jste byl nominovaný na mistrovství světa v hokeji. Bylo i oblečení českého dresu splněním jednoho z vašich snů?
Mít český znak na hrudi, to je snad to nejvíc, čeho lze dosáhnout a jsem moc rád, že mi to podařilo splnit. V mládežnických kategoriích jsem k tomu nikdy neměl příležitost. Když přišla nabídka od Jiřího Fischera (manažer národního týmu, pozn. redakce), tak jsem po ní okamžitě skočil a chtěl se o místo poprat, přestože nemám v NHL smlouvu na další rok.

Český národní tým zanechal v Dánsku dobrý dojem. Hrál zajímavý, živelný hokej, ale bohužel přišla prohra v klíčovém zápase celého turnaje, ve čtvrtfinále. Jak tedy mistrovství hodnotíte?
Co se týká mých výkonů, vždycky to může být lepší (úsměv). Jako tým jsme si přijeli pro placku, to jsme si říkali už od začátku. Samozřejmě jsme byli zklamaní, protože jsme cítili, že na tu medaili máme. Nepřispěl tomu ani systém turnaje. Z osmi zápasů jsme prohráli dva a končíme na sedmém místě. S tím ale nic neuděláme. Ne výsledkem, ale výkonem jsme ostudu snad neudělali, ba naopak snad jsme fanoušky i potěšili.

Na mistrovství světa jste neupoutal jen výkony, ale někdy i vtipnými mediálními výstupy. Jste takový i v kabině?
Občas zkouším nějaké kanadské vtípky, mám srandu rád. Dokonce i Venca Prospal (asistent trenéra, pozn. redakce) mi říkal, že podobného gólmana nezažil. Že normálně si brankář dvě hodiny před zápasem zaleze do kouta a soustředí se, a že já ještě čtvrt hodiny před zápasem vymýšlím blbosti (smích). Prostě to ke mně patří. Soustředěný jsem ve chvíli, kdy padne puk na led, předtím jsem uvolněný.

To nedokáže každý.
Kdybych se měl stresovat v NHL před každým zápasem, tak jsem ve stresu tři čtvrtě roku. Tam jsem to odboural a naučil se s tím pracovat. Kdybych vlezl do brány rozklepaný, pustím první žabku od červené. Tlak na tebe vždycky bude, ale nesmíš si to připouštět tak, aby to ovlivnilo tvůj výkon. V NHL je místo pro 64 brankářů, když se ti nevede, je dalších 1064, kteří čekají na svoji příležitost.

Máte nějaké předzápasové rituály? Nebo zajímavost, zvláštnost na výstroji?
Rituály se neprozrazují, ale já na takové věci tolik upjatý nejsem upjatý. Samozřejmě že nějaké věci mám. Zvláštnost na výstroji? No snad jen na hokejce mam napsané datumy a počáteční písmena A (Alwin, jméno psa) a N (Nikola, jméno snoubenky).

I v osobním životě jste kliďas a pohodář?
Jo, ale dokud mi nesepne (úsměv). Už kluci v juniorce mi říkali, že když mi praskne elektronka, tak je to mnou špatné. Já jsem spíš takový typ člověka „co na srdci, to na jazyku“ a ono se to někdy nemusí líbit. Ale pro mě je lepší vždy říct do očí, co si o někom myslím, než nějaká šeptanda za rohem.

Co kromě hokeje rád děláte?
Hrozně rád relaxuji (smích). Se snoubenkou máme pejska, tak chodíme na procházky. Teď během léta máme svatbu, chci se potkávat s rodinou, s kamarády. Za dva týdny se chci začít připravovat na další sezónu, pořádně se do toho opřít.

Jaké jsou další vaše cíle?
První cíl je podepsaná smlouva v Calgary. Potom odchytat co nejvíc zápasů a ukázat, že na to mám, a aby viděli, že se mnou mohou počítat třeba i post jedničky týmu. Miku Smithovi (dosavadní první brankář týmu, pozn. redakce) bude sedmatřicet a taky asi budou hledat gólmana, který by v budoucnu mohl jeho roli převzít. Na to je ale potřeba vynaložit potřebné úsilí.

Foto IIHF, nhl.com, hcdukla.cz

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.