ROZHOVOR: Rock’n’roll nás naučil chovat se k ženám, říkají mistři republiky Tomáš a Daniel Menšíkovi

Kluci, vy jste v rock’n’rollu hodně úspěšní. Můžete mi ale na úvod přiblížit, jak je to přesně s kategoriemi?
Daniel: Věkově se to dělí na děti, žáci, junioři a dospělí. Potom je dělení podle obtížnosti – C, B a A, kde áčko je nejvyšší kategorie, tam se dělají salta, přehazování a tak podobně.
Tomáš: Začíná se vždy v céčku, když se nasbírá dostatek bodů, můžete se posunout do béčka a tak dál. Pokud ale chcete, můžete být v céčku klidně celý život. Takže věkově to není nějak striktně omezeno.

Ty salta a přehazování, to určitě vyžaduje docela tvrdý trénink…
D: Na posilování máme vyhrazený určitý počet hodin, kde posilujeme společně, i s partnerkami. My musíme mít sílu a holky musí být zpevněné.
T: Trénink té akrobacie je postupný. Nejdříve jsme jištěni lany, pak žíněnky, pak tvrdý povrch. Hlavně partnerka musí být na ten přechod na tvrdý povrch připravená, musí to mít v hlavě srovnané a nesmí se bát.

Dobře, pojďme shrnout vaše úspěchy.
D: Z těch největších teď aktuálně jsme se společně stali (před měsícem na mistrovství České republiky v Praze – pozn. autora) juniorskými mistry republiky v párové formaci. Formaci tvoří minimálně dva páry v rámci jedné kategorie. Týden předtím jsem uspěl na mistrovství České republiky v kategorii žáků, takže se dá vlastně říct, že jsem dvojnásobný mistr republiky (smích). Podle statistik svazu jsem první, komu se to povedlo.
T: Já jsem kromě jiného v roce 2015 taky vyhrál mistrovství České republiky. To ještě s partnerkou Annou Machovcovou. Teď aktuálně tančím s Adélou Kantorovou.
D: A já s Nelou Šedovou.

To jsou krásné úspěchy. Čeho lze v rock’n’rollu dosáhnout více?
D: Měl zrovna odjíždět na mistrovství Evropy do Chorvatska, ale na tělocviku jsem si poranil kotník (ukazuje na sádru). Tam jsme se chtěli umístit tak do dvacátého místa, tam ta konkurence je úplně někde jinde.
T: Například Rusové, Maďaři, to jsou stroje.

Nejste před závody nervózní?
T: Trochu nervozity tam vždycky je, ale jakmile jsme na parketu, všechno z nás spadne.

Jak vaše úspěchy slavíte?
D: Doma mají samozřejmě radost, jsou rádi, po příjezdu si o tom vždycky popovídáme. Třeba moji spolužáci to nějak moc neřeší.
T: Protože to není hokej ani fotbal, že jo. Akrobatický rock’n’roll tolik lidí nezná, ale konkrétně u bráchy to člověk fakt už nevnímá, protože co závod, to pohár.
D: Každopádně s úspěchy se moc nechlubíme. To jsem se odnaučil, protože kdykoli jsem něco zmínil, už jsem slyšel, že se vychloubám. Takže teď jedině, když se někdo zeptá.

Jak je rock’n’roll finančně náročný?
T: Co se týká financí, je toho dost. To je samotná cesta na závody, nějaké jídlo, startovné, boty na tančení a dres, ten je nejdražší.

Dá se na té špičkové úrovni dělat rock’n’roll tak, že vás uživí?
T: To určitě ne, teď se spíš bojuje o to, aby akrobatický rock’n’roll byl olympijským sportem.
D: Rock’n’roll se dělá maximálně za pohár, dobrý pocit a to, že si ten tanec prostě užijeme.
T: Taky se naučíme chovat k partnerkám a ženám obecně. Takže je to dobré i do života.

Jak jste se k rock’n’rollu vlastně dostali?
T: Brácha byl od malička hyperaktivní, lezl po radiátorech, všude skákal, tak jsme se šli podívat na trénink, tam nás to chytlo. Teď je tomu osm let, co jsme začali.
D: Naše teta trénuje v Sokolu Bedřichov gymnastiku a po nich měli vždy trénink rock’n’rollisté. Viděla, že to hodně vyčerpává, tak mi jako dárek k svátku nabídla, ať tam chodím, abych se vybil. Šel jsem tam s bráchou a jak říká, chytlo nás to.
T: Stejně to ale nepomohlo, pořád jsi hyperaktivní (smích).

Zkoušeli jste i jiné sporty?
T: Já jsem osm let aktivně plaval, měl jsem dvoufázové tréninky. Dva sporty najednou šly skloubit jen po určitou dobu, poté dostal přednost rock’n’roll. Navíc to ranní vstávání, abych v 6 hodin skákal do bazénu… (úsměv).
D: I já plavu, sice ne závodně jako Tom, je to taková přípravka, ale až do teď.    

Jsem rád, že vše zažíváme společně s bráchou

Jsou v rámci oddílu Elvis na Bedřichově ještě další úspěšní závodníci (tanečníci)?
D: Určitě, například náš trenér Vilibald Prokop s partnerkou Lucií Maškovou sahali po horních příčkách na mistrovství Evropy.
T: Dál můžu jmenovat Dušana Valentu a Kačku Žahourkovou, ty jsou se mnou v juniorech.

Jaké významné soutěže vás teď čekají?
T: Teď nás čeká Black Cup v Praze, což je pro áčkovou kategorii mistrovství republiky. Potom s formací, se kterou jsme teď mistry české republiky, pojdeme po prázdninách na závody do Mnichova a pak do Moskvy na mistrovství světa.
D: Mně ještě navíc s partnerkou (tzn. páry, nikoli formace – pozn. red.) čekají závody Světového poháru v Belgii a rovněž mistrovství světa v Moskvě.
T: Na světové poháry jezdí nejlepších pět z České republiky, na mistrovství Evropy a světa nejlepší tři.

Slyšela jsem, že na svých cestách za rock’n’rollem zažíváte všelijaké zajímavé zážitky.
D: Asi narážíte na historku z Polska, kam jezdíme na soustředění. Já mám jako vedlejší koníček DJ set a koupil jsem si i ten stroj na mlhu. Vzal jsem si to s sebou.
T: Na soustředěních se vždycky snažíme uspořádat nějakou minidiskotéku pro ostatní a tak…
D: …a chtěli jsme to trochu oživit a zkoušel jsem to na pokoji. No a ten kouř spustil požární hlásič v hotelu.
T: Celý hotel se evakuoval, všichni vyběhli ven na chodbu, jen já jsem byl ve sprše. Hned mi bylo ale jasné, že v tom má prsty Dan. Tak jsem se v klidu dosprchoval (smích obou).
D: Naštěstí přijel jen jedno auto od hasičů, protože se celkem včas dalo vědět, že poplach je falešný. A když ten stroj na tvorbu kouře pak viděl polský hasič, jen si zaťukal na čelu a asi si řekl, jak jsem blbej (smích). Myslím, že potom z toho měli srandu i na stanici. Ale v první chvíli jsem z toho byl dost špatný. Naopak zábavné bylo, kdy mi po pár minutách volali z České republiky a schválně se ptali, co se mi přihodilo (úsměv).
T: Jinak na rock’n’rollu máme super partu, tak se prostě domluvíme a jedeme třeba na vodu.

Máte čas ještě na něco jiného?
T: Občas se volná chvilka najde, ale je fakt, že se to hodně řídí podle školy a rock’n’rollu. Často se stává, že vystupujeme i na různých akcích jako doprovodný program, např. maturitní plesy, narozeninové oslavy a tak. Hodně se rock’n’rollu přizpůsobujeme, ale řekli jsme si, že ho budeme dělat na sto procent a myslím, že i proto jsme dosáhli toho, čeho jsme dosáhli.

Takže toho máte opravdu dost…
T: Dělám stavebku, takže musím dělat výkresy. A protože mamka má dvě restaurace, chodíme jí tam pomáhat, buď do kuchyně nebo jako obsluha. Jezdíme na výlety, do toho závody, je toho opravdu hodně. Na hry na mobilech čas opravdu nemám.
D: V kuchyni jsem zavřený spíš já, brácha je na baru.

To vaše životní partnerky musí potom docenit, jak se umíte v kuchyni obracet.
T: No, berou víc, co vám mám povídat (úsměv). Brácha to uvaří, já to donesu.
D: On se usměje na dámu, když servíruje a ta se pak směje na mě do kuchyně (smích).

Jaké máte další životní plány?
D: Od malička mě baví vařit, proto si dokážu představit, že třeba převezmu restauraci po mamce. No a kdyby nevyšla tahle, tak brácha mi navrhne novou (úsměv).
T: Já bych totiž chtěl po střední stavební na vysokou školu, na architekta. Ale určitě bychom chtěli s bráchou zkusit zahraničí, aspoň na brigádu, trošku ještě procestovat svět.
D: Ono i díky i rock’n’rollu a plavání jsme toho viděli spoustu. Kréta, Sicílie, Elba…
T: Jsem moc rád, že to všechno zažívám s bráchou, rozumíme si jako nejlepší kamarádi.

Tak to z vás mamka musí mít radost.
D: Pokud něco neprovedeme, tak jo (smích).