Když se naskytla příležitost vycestovat na měsíční studijní stáž do Číny, Kristina Válková ze Žďáru nad Sázavou neváhala a přihlásila se. Možná už jen proto, že má cestování v krvi. Kristina studuje Pedagogickou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci a pomalu už se její studijní léta chýlí ke konci. Stáž v Číně na Sanya University jí podle vlastních slov hodně dala. Třeba vědomí, že je dobré si vážit svobody.
Jak náročná je samotná cesta do Číny?
Cestou tam jsme letěli přes Amsterdam, kam to trvalo asi jen hodinu a půl. Ten hlavní let přes půl zeměkoule trval deset a půl hodiny. Pak nás čekaly ještě asi tři hodiny cesty až na samotný jih Číny, na ostrov Hainan. Nebydleli jsme tedy úplně v té "pravé" Číně, ale spíš v turistické oblasti u moře. Větší problém než cesta byl ale časový posun o celých sedm hodin. Navíc teplota v Číně byla podstatně vyšší než tady.
Jak odlišná je čínská kultura od té evropské? Dalo se na ni za ten měsíc zvyknout?
Já sama jsem kulturní šok nezaznamenávala, ale někteří z naší skupiny byli z Číny nepříjemně překvapení. Třeba říkali, že se jim tam zdá špinavo. Kultura je samozřejmě velmi odlišná, ale dalo se na ni rychle zvyknout. Spíš mi vadilo, že jsme tam byli považování za exoty. Lidi na nás často zírali, a dokonce se s námi chtěli i fotit.
Jak velký problém byla pro tebe čínština a jazyková bariéra?
Měli jsme sice základní kurz čínštiny, ale jazyk obecně byl problém. Pár slovíček a frází jsme se naučili, což se opravdu hodilo, protože téměř nikdo tam neuměl anglicky. Dokonce ani mladí lidé, to mě hodně překvapilo.
Jaká byla náplň tvého dne v Číně?
Většinou jsme chodili do školy na osmou hodinu, a když byl delší den, končili jsme až před čtvrtou. Takže jsme pak měli pocit, že sedíme celý den ve škole, místo toho, abychom byli na pláži (smích – pozn. red.). Vyučovací hodiny v Číně jsou dlouhé, jedna trvá sto minut. Měli jsme vyučování v angličtině a většinou nás různí učitelé v naší malé skupině po patnácti lidech učili čínsky. A když byl odpoledne čas, zašli jsme třeba na pláž nebo do města.
Pociťovala jsi, že je Čína totalitní země? Bylo to nějak znát i v těch místech, kde jsi byla?
Byla jsem hodně zvědavá, jak komunistická Čína ve skutečnosti funguje, ale třeba nějaké politické znaky jsem viděla snad jen jednou, když před školou visela rudá vlajka. Mohli jsme sice chodit, kde jsme chtěli, ale Čína svobodná země prostě není. Třeba naprostá většina lidí nikdy nebyla v zahraničí. O tamním režimu jsem mluvila i s některými učiteli, kteří byli ochotní se o takovém tématu rozpovídat. Jeden z nich mi řekl, že sice nemusí být členem komunistické strany, aby mohl vykonávat své povolání, ale určitě to přináší mnohé výhody. V Číně neexistuje ani svoboda náboženství, takže lidé musí svou víru skrývat.
Vnímají v Číně nesvobodu mladí lidé?
Nad tím jsem hodně přemýšlela. Tuhle otázku jsem řešila s dvěma kluky, kterým se poštěstilo zavítat do USA. Oba uměli dobře anglicky a měli srovnání. Ti z čínského režimu nadšení sice nebyli, ale nikdy se o politice do podrobna bavit nechtěli. Je možné, že už to berou jako samozřejmost, nebo se prostě bojí. Těžko říct. Mladí lidé jsou v Číně obecně dost odlišní od nás. Třeba se nechodí moc bavit. Bary, taneční ani plesy neznají. Nemohou používat ani Facebook, Google a YouTube, protože všechny tyto stránky mají blokované. Nahrazují si je vlastní sociální sítí WeChat, která se dost podobá Facebooku. Každopádně po tom všem, co jsem viděla, můžu být moc ráda za to, kde žiji.
Jak ti chutnalo čínské jídlo?
Jídlo je kapitola sama pro sebe. Na obědy jsme chodili každý den do menzy, která byla přímo v kampusu. Tam měli všechny velmi dobré a levné. Oběd byla vlastně moje oblíbená část dne. Někdy jsme zašli i na trh pro místní tropické ovoce, kterého tam byla spousta – třeba manga, banány, dračí ovoce... Čínská kuchyně mi každopádně moc chutnala, ale zdála se mi hodně pálivá a nešetří tam ani olejem. Někteří spolužáci občas trpěli zažívacími problémy. Mě osobně se po měsíci už trochu přejedla rýže, takže jsem se jí po příjezdu nějaký čas vyhýbala.
Co se ti na Číně nejvíce líbilo? Chtěla by ses tam ještě v budoucnu vrátit?
Byla jsem trošku zklamaná, že jsem nepoznala tu „pravou“ Čínu, takže pokud to půjde, podívám se tam ráda znovu. Třeba přímo do nějakého velkého města. Je to krásná země, která nabízí spoustu míst k objevování. Celý ten měsíc jsem se nenudila ani minutu, což je hlavně zásluha lidí, kteří tam byli se mnou. I když jsme se předtím nikdy neviděli, sešla se nás výborná parta. Domů jsem se vrátila obohacená o spoustu skvělých zážitků. A co se mi líbilo nejvíc? Asi to tropické počasí.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
