Třikrát mistryní republiky, porazila i světovou šampionku. Box je můj život, říká Vendula Sedláčková z Hodic

Cesta k boxu přitom nebyla úplně přímá. „Dostala jsem se k němu vlastně náhodou. Odjakživa jsem sportovala, zkoušela jsem různé sporty a box byl jako další, který mě napadl, že bych mohla zkusit. Přišlo mi to zajímavé, přišla jsme na trénink a hned mě to začalo bavit. To mi bylo šestnáct,“ říká sympatická brunetka, v jejímž okolí nikdo předtím box neprovozoval.

Zato jiných sportů se nabažila dost. Ve škole Vendula vynikala v basketbale, házené, volejbalu nebo atletice, i v rámci rodiny byly preferovány aktivní dovolené. Ty se však s náročností boxerských tréninků samozřejmě nedají srovnávat. „Je to drsný. Bolí to, dostáváte údery, ale odolný člověk si na to postupně zvykne. Už se ale stalo, že někdo přišel na trénink, dostal pár ran a už se neukázal,“ potvrzuje, že tento sport skutečně není pro každého.        

Někoho může překvapit, že Vendula v boxu považuje za nejdůležitější složku ne fyzickou, ale psychickou připravenost. „Sama na sobě to pociťuji. Na svém prvním mistrovství republiky jsem si to šla jen „vyzkoušet“, nikdo ode mě nic nečekal a neměla jsem co ztratit. Obhajovat pozici favoritky je sice těžké, ale je to samozřejmě lepší než být poražený.

Dvaadvacetiletá boxerka své souboje s psychikou i soupeřkami zatím zvládá skvěle. V čem je lepší než konkurence? „Myslím, že mojí největší zbraní je fyzička, jsem na tom lépe než soupeřky, a proto zvládám naplno bojovat až do konce. Nikdy se nevzdávám.“ Mimo provazy však se soupeřkami vychází dobře. „Známe se, jako reprezentace jsme jeden tým. Na tréninku jsme kamarádky všechny, pobijeme se až v zápase,“ dodává s úsměvem.  

Vendula svůj první tuzemský titul v roce 2018, čímž v Hodicích způsobila „pozdvižení na vsi“, od té doby její úspěchy okolí zas tak nepřekvapují. „Samozřejmě jsou všichni rádi, že jsem vyhrála, jsou na mě pyšní a z toho mám pak radost. Ale určité výkony a výsledky se ode mě už očekávají,“ vysvětluji svoji někdy nevděčnou roli.

Svůj první titul získala v kategorii do 75 kilogramů, od roku 2019 do současnosti bojuje v nižší kategorii do 64 kilogramů. „Přejít na nižší váhovou kategorii pro mě nebylo složité,“ vypráví s tím, že ve vyšších váhách ty údery bolí přece jen o něco víc. Ale nějak drsně nebo narychlo před zápasem neshazuji, ubírá to sílu, navíc my se stejně vážíme až v den zápasu. Proto si hmotnost udržuji stále stejnou,“ prozrazuje s informací, že na olympijských hrách tuto váhovou kategorii nemají, letošní sportovní vrchol se tak uskuteční bez rodačky z Jihlavy.

Nejbližší cíl? Mistrovství Evropy za dva týdny

Česká šampionka se připravuje v jihlavském klubu Gauner, kterému je věrná již od svých boxerských začátků. „Moc ráda bych poděkovala všem svým trenérům a tréninkovým parťákům a vlastně všem lidem z Gauner klubu, které kolem sebe mám. Mají na mých úspěších velkou zásluhu.“ Na Vendulinu odolnost má jistě vliv i to, že v oddílu není příliš děvčat a často tak trénuji s muži. To ji pak prospívá v mezinárodní konfrontaci.

Zatímco totiž v České republice nepovažuje bojovnice z Hodic konkurenci za příliš početnou, v zahraničí je to jiná káva. „V evropským měřítku už je to ostré, protože každá holka, co soutěží na mezinárodním turnaji, je mistryně a špička své země.“ I proto považuje stříbro získané v lednu ve srbském Somboru za velký úspěch. „Soupeřky tam byly mnohem zkušenější, dá se říct, že snad i lepší než já, ale i tak jsem je dokázala porazit,“ těší ji.

Další pozoruhodný výsledek a svůj největší dosavadní majstrštyk si však Vendula nechala na začátek května na prestižní Grand Prix v Ústí nad Labem, kde ve finále na body porazila Ukrajinku Bova, bývalou mistryni světa. „Je to obrovský úspěch, jeden z mých největších. Vlastně zatím úplně největší. Jsem strašně šťastná. Ukrajinka se ukázala jako tvrdá a kvalitní soupeřka. Měla jsem strach, ale dopadlo to dobře.“

Další meta je jasná, letošním vrcholem totiž je mistrovství Evropy, které za dva týdny odehraje v Itálii, k němuž směruje svoji přípravu. „Už se moc těším,“ dodává bojovně.   

Ovšem nejen z úspěchů má člověk radost, i cesta k nim dokáže Vendulu naplňovat. „Baví mě na tom dřina, to, jak musím být disciplinovaná, abych mohla být úspěšná,“ říká dívka, která před zápasy nepoužívá žádný rituál nebo nemá žádný sportovní vzor. „Moc si vážím i vztahů, které jsem si díky boxu vytvořila. Je to prostě můj život,“ přiznává s úsměvem.

Dopsat a obhájit bakalářku a pak na magisterské studium

Boxerka z Vysočiny svůj sport provozuje na amatérské úrovni. V občanském životě dokončuje třetí rok studia obor zaměřený na bezpečnostní složky na Fakultě sportovních studií, fyzickým aktivitám (např. sebeobrana, úpolové sporty) se tedy ani tam nevyhne. „Krásně se to doplňuje, navíc mi vycházejí vstříc s výukou, když mám turnaje nebo soustředění,“ děkuje na dálku brněnské univerzitě. „I když tento rok to bylo skrz covid jednodušší, díky distanční výuce bylo času na individuální trénování dost.“    

Přesto teď Vendula zažívá dosti hektické období. Kromě příprav na nadcházející mistrovství vrcholí také závěr jejího studia. „Bakalářkou práci už mám téměř hotovou a v červenci mě čekají obhajoby a pak také státnice. Bude toho ještě dost.“ Rozhodně plánuje navázat magisterským studiem, o volbě budoucího povolání však v tuto chvíli jasno ještě úplně nemá. „Zatím jsem nic konkrétního nevymyslela. Zatím mi vyhovuje vše, co dělám doteď a pak uvidíme,“ odpovídá na otázku ohledně budoucnosti.

Kromě boxu a studia Vendula ráda tráví čas se svými kamarády a rodinou, ráda si vyhradí čas  i na jiné koníčky. „Mám ráda přírodu a hory, takže si túry zkombinuji i s jakousi horskou přípravou. Je to můj koníček a zároveň dělám něco pro sebe,“ uzavírá brunetka s ocelovými pěstmi.