Počasí dnes8 °C, zítra13 °C
Úterý 19. března 2024  |  Svátek má Josef
Bez reklam

DRBNA HISTORIČKA: Pracujete v Boschi nebo Lightingu? Na stejném místě kdysi stával pověstný Karlův zámeček

Uprostřed průmyslové zóny nedaleko Pávova stojí pozůstatky pověstmi opředeného Karlova zámečku. Jeho podoba se ale nedochovala, můžeme usuzovat pouze z písemných informací a dochovaných mapek. Přečtěte si zajímavou kompilaci čtveřice autorů, které zpracoval nadšenec pro jihlavskou historii Petr Šána.

„V Karlově lese u Jihlavy stával kdysi nádherný zámek. Ozdobné zahrady a park jej obklopovaly, široká stromořadí rozbíhala se z letohrádku paprskovitě na všecky strany. V lese kolem pobíhaly laně a jeleni, v bažantnici se to hemžilo bažanty, a ptáci na stromech líbezně prozpěvovali. Pávi se vznešeně procházeli po cestičkách vysypaných žlutým pískem s vějíři duhově zbarvených per na ocasech. Pán zámku byl velmi bohat a ve sklepeních měl sudy plné zlaťáků a drahokamů. Jeho syn často sestupoval do těchto podzemních sklepení, procházel se mezi sudy a občas na ně se zalíbením zaťukal. „Počkejte jen, ubozí zajatci," rozprávěl k dukátům za dubovou sudovinou, „mějte ještě chvíli strpení, však já vás všecky pustím z tohoto vězení!" A jakmile starý otec zemřel, tak to také mladý udělal. Pořádal nákladné hostiny, žil rozmařile a prohýřil s lehkými ženami a dobrými přítelíčky dukáty a s nimi i zámek. Ještě dlouho potom bylo ze sutin sešlého zámku viděti třpytit se drahokamy z bývalé nádhery, která nyní pomalu zarůstá mechem. Pouze čtyři krásné sochy z bývalé zámecké zahrady zdobí naše Smetanovy sady. Dobře si je prohlédněte, jsou poslední, co z uměleckých děl na zámku zbylo!"

Takto před padesáti lety pojednal o zámečku Karel Polák v publikaci Lidové pověsti z Jihlavy a okolí. I přesto, že se jedná o pouhou báchorku, je tato pověst založena na pravdivém základě. Karlův zámeček (něm. Karlswald) skutečně existoval a nacházel se nedaleko Pávova, v místech tzv. Karlova lesa, kde dnes nalezneme provozní budovy továrny Bosch.

Lovecký zámeček nechal pravděpodobně v roce 1685 vystavět měšťanský rod Pachtů z Rájova, do jejichž vlastnictví spadalo i celé střítežské panství. Jednalo se o stavbu osmistranného půdorysu, ze které vycházelo paprskovitě osm os. Architekt stavby není znám, usuzuje se však, že objekt byl postaven dle plánů Johanna Bernarda z Erlachu, jehož styl je tomuto velmi podobný.

Na ploše zámečku se rozprostíral malebný park, jež byl obehnán dva metry hlubokým příkopem a valem. Vodní příkop byl zásobován vodovodem vedoucím z lesa, který byl napájen jedním z přítoků Zlatého potoka. V parku se nacházelo osm pavilonů sdružených ve dvojicích, každý z nich měl svoji funkci - taneční sál, kaple atd.

Osmiúhelníkový půdorys byl lemován širokými cestami s alejemi, jež byly zakončené strážními domky či branami. O velikosti a podobě samotného objektu zámečku nemáme moc informací. Že se jednalo o mohutnou stavbu se dozvíme ze žádosti Františka Antonína Pachty: „V oboře střítežské je zámeček neboli Jägerhaus, kde kromě velké sala terreny a sálu jest 30 pokojů a komor, mezi nimiž je jedna, kde měl císař před rokem při své cestě krajem svou raitirade (místo k oddychu). Ta by se dala upravit na kapli než bude postavena kaple mimo zámek." (viz. Vlček)

V interiéru zámečku se nacházely galerie s nástěnnými malbami a fasády jednotlivých pavilonů byly zdobeny pestrým sklem. Park byl doplněn o dvě fontány a sochařská díla. Nacházelo se zde šest rokokových soch zdobících přístupovou alej. Sochy vytvořil kolem roku 1775 Jan Václav Prchal, který je rovněž autorem kašen na jihlavském Masarykově náměstí. Sochy představovaly alegorii hudby, tance a čtyř ročních období. S úpadkem zámečku byly sochy rozebrány.

Po různých peripetiích s výměnou jejich majitelů bylo v roce 1923 pět z nich rozmístěno do nově vznikajícího parku (dnešní Smetanovy sady), kde odolávaly útokům vandalů až do svého přesunu roku 2006 za jihlavskou radnici. Kromě rokokových soch zámecký park dále zdobily rokokové vázy, které dnes nalezneme u vstupu do zámku v Polné. Na pozemku zámečku se chovali také pávi, podle niž byla pojmenována nedaleká obec Pávov, dnes část Jihlavy.

Pachtové objekt zámečku udrželi ve svém majetku až do roku 1725, kdy připadl do vlastnictví Ludvíka Filipa ze Sitzendorfu. Vlivem stavby císařské silnice ve 40. letech 18. století došlo k úpadku obce Střítež a správa zámečku byla přenesena do nového zámečku ve Štokách. Od roku 1735 objekt vlastnil litoměřický biskup Mořic Adolf Karel, vévoda v Sasku Žičici a v roce 1748 zámeček připadl do rukou Karla Josefa Palma.

A proč Karlův zámeček? Jméno objekt získal po návštěvě Karla VI., který v roce 1723 cestoval na korunovaci do Prahy a cestou navštívil také Jihlavu. Budoucí král se zúčastnil honu v oboře hraběte Pachty a zábavou byl tak nadšen, že souhlasil, aby obora s letohrádkem nesla jeho jméno. Zámeček však hostil i další zajímavé osobnosti. V roce 1743 došlo na zámečku k setkání císařovny Marie Terezie s nejvyšším českým hofmistrem Filipem Josefem Gallasem.

V roce 1748 se stává majitelem zámečku Karel Josef Palm, který na lov do zdejší obory pozval Josefa II. Jednu z posledních významných návštěv zažil Karlův zámeček v červnu roku 1804. „Tehdy byl tady slavnostně uvítán nový strahovský opat Milo Nepomuk Grün, který jel kočárem z Prahy do Vídně. Na cestě před Pávovem ho zastavila rodina zbožných jesuitů Faschangů a pozvala ho na slavnostní hostinu do zámecké jídelny.“ (viz Vilímek)

V roce 1805 došlo nedaleko Štoků ke střetu Wredeho bavorské armády s arcivévodou Ferdinandem a jeho sbory. Vše vyvrcholilo rozhodující bitvou 5. prosince, kdy bylo bavorské vojsko vypuzeno a hnáno nad Pávov u Jihlavy. Nedaleko Pávova, v místě, kde se nacházel Karlův zámeček s oborou, však zaujal generál Wrede se svým vojskem pevné postavení. Bavoři, kteří se zde usadili dne 5. prosince, park i zámek zpustošili. Objekt zámku lehl popelem a poničena byla i obora. O průběhu bitvy krátce pojednal František Hoffmann v knize Listy a obrazy z minulosti Jihlavy:

Po porážce u Štoků a Zvonějova 5. prosince zaujal Wrede pevné postavení u Pávova. Bavoři zpustošili park i zámek, zvěř částečně vyhubili, částečně vyplašili. Ani tu se však neudrželi na dlouho. O jejich porážce se vykládá toto: K veliteli rakouskému, hraběti Kolovratovi, přišel sedlák z Dobrodína, jménem Koukal, s nabídkou, že dovede rakouské vojsko do údolí, kde táboří Bavoři. Kráčeje uprostřed dvou vojínů s nabitými puškami pro případ zrady, vedl statečný muž vojsko za měsíčné noci lesními a polními stezkami až k oboře, kde se bavorské vojsko bavilo bezstarostně kol ohňů. Tu hrabě Kolovrat hodil odvážlivci měšec peněz za odměnu a propustil jej. Sotvaže vesničan poodešel, strhla se střelba; mezi Bavory nastal zmatek a mnoho jich padlo. Přece se však uspořádali v bitevní šik; rakouské vojsko je zatlačilo novým útokem, při němž však padlo velmi mnoho hulánů 1. pluku, kteří zlomili poslední protiútok bavorský. Při těchto potyčkách byla ohrada obory místy stržena, i zámek utrpěl škody. Ježto nebyly znovu zřízeny, upadly zámecké stavby velmi rychle ...“

Od této doby zámeček chátral. Roku 1840 objekt zakoupil Karel Antonín z Hohenzollern-Sigmaringen, který na jeho místě zřídil o deset let později hospodářský dvůr. Sedm dochovaných pavilonů v té době sloužilo jako byty, stodoly a chlévy. Dalším vlastníkem byl Alfred Lauer, po kterém se stal dvůr majetkem Antonína Fišera. Ten ho rozšířil o další obytná stavení. Ještě v 20. letech fungoval severovýchodní pavilon jako hájovna. Jihozápadní pavilon, kdysi taneční sál, sloužil jako stodola, stejně tak severozápadní pavilon, sloužící původně jako kaple. Po zámečku a dvou fontánách, které zdobily park, zbyly pouze základy, jež byly postupně rozebrány.

V 50. letech bylo v těchto místech vybudováno JZD. Koncem 90. let celý statek odkoupilo město Jihlava a výhodně prodalo německé firmě Bosch. Celý objekt byl zdemolován i s posledními zbytky kdysi skvostných pavilonů. Jediné, co na tomto místě zbylo, je část jírovcového lesíka, původně pravděpodobně části parkové výsadby, která dnes tvoří parčík uprostřed komplexu továrních staveb.


Po kdysi honosném zámečku s rozlehlým parkem a okolními lesy bohatými na divou zvěř zbylo jen pár útržkovitých zpráv. Přesnou podobu neznáme, určitou představu nám poskytují pouze nákresy map. Dnes toto kdysi významné místo připomíná pouze malý parčík mezi továrními budovami. Legenda o bohatém majiteli zámečku a jeho rozhazovačném synovi je pouze barvitou připomínkou této fascinující stavby uprostřed pávovských lesů. Mechem zarůstající krása popustila autorovi legendy uzdu fantazie, tak už to u pověstí bývá, že každé významné místo, což Karlův zámeček zajisté byl, je třeba ozvláštnit nějakou šťavnatou historkou. A třeba se i na tomto příběhu nachází alespoň kousíček pravdy...

Autoři | Foto www.starajihlava.cz | Zdroj P. Šána, L. Vilímek, F. Němeček, J. Svačina, K. Polák

Štítky zámek, Karlův zámeček, Pávov, Robert Bosch GmbH, Jihlava, les, pavilon, kaple, socha, Bavoři, Marie Terezie Habsburská, Ludvík Filip Francouzský

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.

DRBNA HISTORIČKA: Pracujete v Boschi nebo Lightingu? Na stejném místě kdysi stával pověstný Karlův zámeček | Historička | Drbna | Jihlavská Drbna - zprávy z Jihlavy a Vysočiny

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.