KOMENTÁŘ: MDŽ není přežitek. Připomíná rovnost, důstojnost i svobodu žen

Česko se v rovnosti žen a mužů dál drží u dna Evropské unie. V nejnovějším indexu EIGE (Gender Equality Index) za rok 2025 skončilo až pětadvacáté z 27 zemí a zůstává hluboko pod evropským průměrem. Přetrvává také výrazný rozdíl v odměňování žen a mužů i slabé zastoupení žen ve vedení politiky, institucí a firem.

Ženy ženám

Mezinárodní den žen vznikl jako svátek boje za rovná práva žen. První demonstrace za lepší pracovní podmínky a volební právo se konaly ve Spojených státech a Evropě už na počátku dvacátého století. V roce 1910 byl na Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani poprvé navržen oficiální den věnovaný ženám. Datum 8. března se ustálilo až vlivem velké demonstrace žen v Petrohradě z roku 1917.

Od té doby si svátek prošel různými fázemi – od bojových demonstrací přes socialistickou oslavu žen jako matek a pracujících dělnic až po dnešní podobu, kdy si připomínáme nejen úspěchy, ale i přetrvávající problémy.

Proč je stále důležité připomínat postavení žen?

Mnoho lidí má pocit, že rovnoprávnost žen a mužů už dnes není zásadní téma. Ženy přece mohou studovat, podnikat i rozhodovat o svém životě a těle. Jenže realita je složitější. Také v Česku přetrvávají stereotypy, skleněný strop i rozdíly v odměňování – podle Českého statistického úřadu byl v roce 2024 medián hrubé měsíční mzdy žen o 6,1 tisíce korun nižší než u mužů a evropská data dál ukazují, že rozdíly v odměňování nezmizely.

Když se ptáme proč, často slýcháme, že ženy volí hůře placené profese nebo si méně často říkají o vyšší mzdu. Jenže i to bývá důsledkem prostředí, ve kterém od dětství narážejí na očekávání, co je „ženské“ a co „mužské“. A právě proto má smysl o rovnoprávnosti mluvit dál.

Dnes už navíc nejde jen o platy nebo kariérní postup. Ve světě, který znovu poznamenávají války a represe, je postavení žen stále častěji otázkou důstojnosti, bezpečí a někdy i samotného přežití. OSN upozorňuje, že stovky milionů žen a dívek žijí v blízkosti ozbrojených konfliktů; v Afghánistánu ženy a dívky dál čelí systematickému vytlačování z veřejného života a v Íránu mise OSN letos znovu varovala před násilným potlačováním protestů a nárůstem represí. Právě proto Mezinárodní den žen nepřipomíná jen nerovné výplaty, ale i právo ženy svobodně rozhodovat o tom, jak chce žít.

Feminismus usiluje o faktickou rovnost, ne o boj s muži

Co si spousta lidí stále nechce přiznat, je fakt, že feminismus není hnutí nebo odboj proti mužům. Ve skutečnosti zastává rovnoprávnost a to, že by ženy i muži měli mít stejné příležitosti. Podpora feminismu je ale výhodná nejen pro ženy.

Proto muži, zbystřete! Systém, s předem danou „mužskou“ nebo „ženskou“ rolí, ve kterém většina z nás vyrostla, není zdravý pro nikoho. Muži mohou žít mnohem spokojenější i zdravější život, když je společnost nenutí být vždy nekompromisními a ekonomicky nejúspěšnějšími tvrďáky.

Muži si už teď v zemích, které mají rovnoprávnější nastavení (typicky severské země), mohou dovolit být citlivější, trávit více času s rodinou nebo si vybrat kariéru, která je baví. A to, aniž by se na ně druzí dívali skrz prsty.

Mezinárodní den žen proto není jen o květinách a přáních. Je to příležitost zamyslet se nad tím, jak daleko jsme již došli, ale jak dlouhá cesta nám ještě zbývá. Protože rovnoprávnost neznamená, že ženy přestanou být ženami, ale že se každý bude moci svobodně rozhodnout, kým chce být. A tak ženám k MDŽ přeji místo bonboniér rovná práva a stejné zastoupení ve veřejné i soukromé sféře.

Dnes je v kontextu současného světového dění o to důležitější si připomínat, že rovnoprávnost není luxusní přání, ale základní podmínka svobodné společnosti.