Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu… Domácí násilí, téma, které bylo ještě před rokem na okraji zájmu i pozornosti, najednou na okraji nestojí a my se tak týden co týden v médiích dočítáme o hrůzách, které si nezadají s nejhoršími americkými thrillery. Je v tom krev, jsou v tom děti, často jsou v tom ale zejména psychická traumata, u kterých víte, že jen tak prostě nezmizí. Ne nadarmo se jednou plná místnost hrdinek a hrdinů, kteří domácí násilí museli přežít, shodla, že nejhorší jsou ty dopady na psychiku. Jedna z nich dlouho poslouchala, že je naprosto příšerná řidička, že už řídit nikdy v životě nechce.

Před dvěma dny publikoval prestižní americký časopis Foreign Affairs společný článek tří zajímavých autorů - českého premiéra Petra Fialy, slovenského premiéra Eduarda Hegera a polského ministerského předsedy Mateusze Morawieckého pod názvem „Svobodný svět musí dál stát za Ukrajinou“ a s podtitulkem „Zmražený konflikt nebo částečné vítězství nevyřeší vůbec nic.“

Ve veřejném prostoru se pomalu začínají řešit volby do Evropského parlamentu, které nás čekají příští rok v květnu. Asi nejzajímavější téma je, jestli půjdou strany koalice SPOLU pod touto značkou opravdu spolu, anebo každá za sebe.

Francouzský prezident Macron neprožívá zrovna nejúspěšnější politické období. Doma ve Francii velmi ztěžka prosadil důchodovou reformu a jeho nedávná třídenní návštěva Číny zbourala jeho image kompetentního evropského lídra. Před víkendem ho sice v jeho reformním snažení podržela francouzská Ústavní rada a penzijní reforma nabyla platnosti, nicméně je pravděpodobné, že se nevyhne referendu. Navíc Ústavní rada není ve Francii žádná nezávislá instituce typu českého Ústavního soudu, protože je složena především z bývalých politiků.

Tento týden má proběhnout společná schůzka koaličních partnerů SPOLU na téma voleb do Evropského parlamentu, konané příští tok v květnu. V médiích zatím zazněly pouze argumenty „ad hominem“ – tedy kdo, jak a s kým nemůže být na společné kandidátce. Téměř nic nezaznělo o významných společných programových průsečících.

Spolu s blížícími se volbami do Evropského parlamentu v květnu 2024 se v Bruselu rozhořela diskuse o nutnosti sbližování evropské demokratické pravice. Toto téma je zatím tabu na české politické scéně. Je to pochopitelné, protože někteří z „otců zakladatelů“ Strany evropských konzervativců a reformistů (ECR Party) a její frakce v Evropském parlamentu jsou stále vlivní v ODS. Druhá (a silnější) demokratická pravicová frakce v EP - Evropská lidová strana - jim stále připadá jako příliš „federalistická“. Jejími českými členy jsou KDU-ČSL a TOP 09 se STANem.

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger se před třemi desítkami lety ptal, komu má zavolat, když chce mluvit s Evropou. Chtěl tím naznačit, že nemá žádný protějšek, který by reprezentoval zahraniční politiku kontinentu. Je pravdou, že společná evropská „zahraniční politika“ existovala po dlouhá léta pouze na papíře. Teprve selhání Evropy při potlačení konfliktů na Balkáně v 90. letech bylo impulsem pro vytvoření reálného bezpečnostního rámce. Po vstupu v platnost Maastrichtské smlouvy se společná bezpečnostní a zahraniční politika stala reálným pilířem Evropské unie. Funkci Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v současnosti vykonává Španěl Josep Borrell. Neoficiálně je označován jako ministr zahraničních věcí Evropské unie.

Evropská komise oznámila dočasné změny v politice veřejné podpory Evropské unie. Změny jsou reakcí na to, že Spojené státy upřednostňují svůj domácí průmysl a přitahují investice do Severní Ameriky prostřednictvím zákona o snižování inflace (Inflation Reduction Act – IRA) s jeho zelenými dotacemi ve výši téměř 400 miliard dolarů. Od přijetí tohoto zákona probíhá mezi EU, USA a Čínou závod o přilákání zelených investic. Nutno dodat, že již předtím USA i Čína svou subvenční politikou zvýhodňovaly své vlastní podniky a nějakou regulaci veřejné podpory vůbec neřešily.

Do sněmovny jsem kandidoval s tím, že pro budoucnost venkova je klíčové zajistit vysokorychlostní internet. Třeba jen proto, abychom nemuseli jezdit každý den do Prahy nebo nejbližšího většího města a mohli úřední a pracovní věci řešit z pohodlí domova. Dostupný vysokorychlostní internet na venkově je hlavně ale jednou z podmínek pro vznik nových pracovních příležitostí v regionech.

Je to jen pár dnů, kdy mohou čeští zemědělci díky výjimce ve velké míře otravovat přírodu a všechna v ní žijící zvířata. První krok k tomu udělal v polovině února státní Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), který povolil až do letošního 21. června používat zvýšené dávky brutálních jedů – konkrétně Stutox II a Ratron GW ve volné přírodě. Argumentoval přitom údajnou přemnožeností hrabošů a hrozícími škodami. Zemědělci tak dostali volnou ruku k tomu, aby mohli po čtyři měsíce trávit českou přírodu.