Dřív jsem si říkal, co je pro vězně horší čin, jestli vražda nebo znásilnění. Dnes už to vím a vysvětlím vám, jak jsem se k tomu dopracoval.Takže se vrátím tam, kde jsem minule skončil…

Z Brna do Jiřic to trvalo asi 6 hodin, 6 strašně dlouhých hodin bez hnutí. Problém v medvědovi byl ten, že se člověk nemůže ani poškrábat na hlavě, protože si tam ani nedosáhne.

Nejhorší na celé base je to čekání. Když jsem se dostal zpět do Brna, věděl jsem, že mě nečeká nic dobrého. Spoustu lidí jsem naštval a udělal spoustu problémů. A taky jsem si to všechno slíznul i s úrokama.

Žijeme v době bizárem obklopeni natolik, že už jsme si tak nějak přirozeně zvykli. Například v Brně si sednete na náměstí a když máte dostatečné štěstí, projde kolem vás průvod dívek demonstrujících za správnou podprsenku, stovky lidí chůzí tak švihlou, že připomínají čápy na tripu, nebo zombíky. Spoustu zombíků. Avšak žádná z těchto prazvláštních akcí nerozhodí člověka jako starý “dobrý” poctivý kus pokrytectví. Jako třeba masivní online kampaň za #DenOffline.

„Cela třikrát tři metry. Dvě postele, dvě židle, jeden záchod. A čas. Spoustu času..." Ve vězeňských celách Česka téměř 20 tisíc lidí. Vinni či nevinni, vyměřený trest je všechny staví před stejné výzvy a dopadá na ně stejnými pocity. Co pro člověka znamená pobyt ve vězení? Redakce Brněnské Drbny se spojila s mužem, jehož smysl života bije za zdmi věznice a on se rozhodl pro útěk. Nová rubrika PLÁN ÚTĚKU je nejen originálním svědectvím vznikající přímo v prostředí českého vězeňství, ale i příběhem muže, který se rozhodl riskovat svobodu, aby získal zpět svou rodinu.

Milí čtenáři, vzhledem k tomu, že mám těsně před rozkladem, rozhodla jsem se, že vás na chvilku ušetřím svých obohacujících příspěvků, i když je mi jasné, že spousta z Vás kvůli tomu bude plakat... :-) Mějte se krásně a přeji jen samé pozitivní drby. Dana

Karolína?! Ani za nic, ta mě na základce šikanovala. Byla to taková ta tlustá, usoplená holčička, kterou neměl nikdo rád a všichni se s ní bavili jenom kvůli tomu, že se báli, aby od ní nedostali na budku. S takovejma holčičkama je lepší bejt za dobře, znáte to...

„To víš, že jo, pohlídám, běž si udělat radost,“ řekl mi muž když jsem s - nepřibližuj se nebo skočím - výrazem zírala do skříně a fňukala, že nemám co na sebe. Opět. S tím rozdílem, že pro tentokrát to byla fakt pravda.