Tělesné tresty dětí jsou stále předmětem mnoha ohnivých diskuzí. Na straně jedné stojí jejich zastánci, kteří se odkazují na své rodiče a jejich výchovu a na straně druhé podporovatelé moderní výchovy, kteří se hlásí k výchově bez násilí. Přestože může mít tělesný trest mnoho podob od malého pohlavku až po surové zbití vařečkou, konečný výsledek je stejný: jde o zásah do osobní integrity a narušení lidské důstojnosti.

V těchto dnech je v Bruselu nejdiskutovanějším tématem volba nového presidenta či presidentky nejmocnější evropské finanční instituce – Evropské investiční banky. Velký zájem o bitvu o tuto pozici vyvolala hlavně nominace dvou žen, které patří mezi těžké váhy evropské ekonomiky a politiky – Dánky Margrethe Vestagerové a Španělky Nadii Calviño.

Že máme na zahradě nového obyvatele, jsme zaznamenali už někdy začátkem léta. Tehdy jsme objevili v trávě bobky, odlišné od těch, které tam občas zanechají naše kočky. Někdy jsme ježka v šeru zahlédli, jak cupitá porostem nebo po trávníku. Nechali jsme mu v mističce kočičí kapsičku. Jídlo okamžitě zmizelo. A po několika dnech zmizel i ježek. Znovu se scéně se objevil až před 14 dny, kdy neohroženě přebíhal přes celou zahradu. Od té doby začal pravidelně chodit ve stejnou dobu na jedno místo, kde dostával krmení. A nebál se už ani lidí, ani koček. Jen jsme nevěděli, zda je to pan ježek, nebo paní ježková. Odpověď na tuto otázku jsme dostali před týdnem.

„Těch komentářů bych se bál. Jde to do pr..le. Politika Vás smete.“ Píše mi jeden letitý klient. Otevřel si facebookovou skupinu xy a z komentářů pod nějakou politickou fotkou dovodil závěr o tom, co se skutečně děje a co si všichni myslí. Nebyly tam žádné mimořádné komentáře. Nic, co bychom si už nezvykli. Spousta hnoje. Žádná diskuze. Tedy nic, co by stálo za řeč? Myslím, že právě naopak!

V bruselské bublině se již začíná horečně spekulovat, kdo nahradí nizozemského socialistu Timmermanse, pána Green Dealu a druhou nejsilnější politickou figuru, hned po prezidentce Komise Ursule von der Leyenové. Důvodem je ohlášený návrat nizozemského politického matadora zpět na domácí scénu.

Moderní doba přinesla člověku něco, co dříve neznal – přístup k obrovskému množství informací. Ty se však staly zbraní proti němu. Proti zbrani se musíme bránit.

Stát žije na dluh. Utrácí víc, než kolik má, a pokud s tím nic neuděláme, dopadne to s námi hodně špatně. Proto musíme jednat hned. To je ta nejstručnější a zcela pravdivá odpověď na provokativní nadpis mého dnešního zamyšlení.

Využívám krásné letní dny a stěhuji svou kancelář k rybníku pod Javořicí. Sepisuji akademický článek o právech a povinnostech dětí. Tajná vášeň. Sorry jako. Kancelář a obsah mé tašky tedy obsahuje právní učebnice a sbírku komentářů k občanskému zákoníku. Takový tlustý bichle… Psané lidmi, kterých si opravdu vážím.

Zákon o podpoře v bydlení a podpora bydlení obecně jsou u nás široce diskutovaná a hlavně dlouhodobě koncepčně neuchopená témata. Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s resortem práce a sociálních věcí nyní přichází s vlastní verzí zákona, který má přinést systémové řešení této problematiky.

V příštích dnech se velká část Evropy, včetně evropských institucí v Bruselu, odebere na dovolenou. Typicky v srpnu je Brusel prakticky vylidněn od evropských úředníků, lobbistů, novinářů, europoslanců, jejich asistentů, a zavřeny jsou i přilehlé kafeterie a vývařovny. Tento exodus je každoročně odstartován 21. červencem, belgickým Národním dnem (a dnem celonárodního volna). V tento den si Belgie připomíná výročí korunovace Leopolda I. prvním králem Belgičanů v roce 1831 a první z dynastie Sachsen-Coburg a Gotha. Pro méně zasvěcené to byl ten hodný Leopold. Po něm nastoupil jeho syn Leopold II., mimo jiné neblaze proslulý zakladatel svého soukromého projektu - vlastnictví státu Kongo. Jeho administrativa pomocí žoldnéřů se vyznačovala zvěrstvy a systematickou brutalitou, včetně nucených prací, mučení a vražd.