Rakousko k dnešnímu dni hlásí 4782 případů nákazy novým koronavirem, 25 úmrtí a 9 uzdravených. Vyzpovídali jsme dalšího Čecha, který zůstal v době karantény za hranicemi České republiky. Marek bydlí a pracuje ve Vídni a popisuje situaci ve městě.

Petra a Eva se rozhodly natočit video o tom, jaké to je, když je člověk nakažený novým typem koronaviru. Redakci Pražské Drbny se podařilo s Evou spojit. Eva s Petrou natočily video podle jejich slov proto, aby lidem ukázaly, jak vážná situace nastala a co onemocnění koronavirem způsobuje.

Prázdné regály s trvanlivým zbožím a chybějící balené nápoje. Tak to posledních pár hodin vypadá ve většině obchodů v naší zemi. Lidé ve velkém vykupují trvanlivé potraviny. Důvod je jasný – strach z šířícího se koronaviru, který se u nás zatím nepotvrdil. Redakce Drbny oslovila několik potravinových řetězců, všechny potvrdily zvýšený zájem o trvanlivé potraviny u svých zákazníků.

Kriminalisté pátrají po pohřešovaném pětatřicetiletém Miroslavu Lungovi z Karlových Varů, který je cca 178 centimetrů vysoké střední postavy, má hnědé oči, hnědočerné kadeřavé vlasy a strniště. Podle policie je nebezpečný a může se pohybovat po celé České republice.

Dnes jednatřicetileté Mirce Dobešové z Olomouce lékaři ve čtrnácti letech diagnostikovali zhoubný nádor v dutinách. Tento nádor způsobil, že má Mirka zdeformovanou polovinu obličeje. Teď shání peníze na náročnou operaci.

Celá republika v sobotu v poledne uctí památku třinácti horníků, kteří zahynuli ve čtvrtek 20. prosince při výbuchu v Dole ČSM na Karvinsku. V sobotu 22. prosince ve 12 hodin se rozezní více než 8 tisíc sirén v celé České republice.

Konto Míša, a nejen pro Míšu vzniklo po nešťastné události na hasičských závodech v Ludéřově na Olomoucku. Právě na této soutěži se proud vody, který patřil do terče, dostal plnou silou do očí soutěžící Míši. Momentální stav mladé dívky je takový, že na levé oko vidí zhruba na padesát procent. Pravé oko je po náročné operaci a zhruba za čtyři až šest měsíců bude následovat další operace. Doba léčby je odhadnuta minimálně na jeden rok s nejistým výsledkem.

Na tyhle dny jsem se těšil od doby, co jsem Kambodžu poprvé přinesl domů. Je to tu, tráva a obilí už jsou vysoký tak, že v nich pes může řádit, až chvílemi vypadá jak delfín na tripu. Sice je od toho Kamina ošlehaná jak prase a má z toho trochu vyrážku, ale když skáče, je nejšťastnější psík na světě.

Na životě se štěnětem je bezva, že spoustu věcí musí udělat úplně poprvé. Sice je pak opakuje už docela samozřejmě, ale když tu danou věc udělá poprvé, tak je to prostě něco z čeho má člověk radost. Ať už vidíte, jak váš pes poprvé kadí, běží, sedí, zůstane na místě nebo dává pac, je to super.

Přijdu si takhle na oběd domů z práce a v obýváku se nachází několik roztrhaných knížek. Tituly, které Kambodža prolistovala, se válely před knihovničkou, ale většina z nich byla ještě v pohodě čitelná. Takže jsem Kamině vynadal, že takhle se s krásnou literaturou nezachází, cáry papíru jsem vyhodil a salátová vydání knih schoval zpátky do knihovničky.