DRBNA HISTORIČKA: Havířské průvody - přes pochybné určení milénia až po vznik krásné tradice

Společné pátrání s jihlavským archivářem Johannem Heinrichem Marzym a jejich dopis magistrátu ze dne 9. září 1798 totiž říká, že kostelík sv. Jana Křtitele je postaven až mnohem později, neboť křesťanství bylo přineseno na Moravu až Cyrilem a Metodějem v roce 863. To ale nemohlo odradit Jihlavany od chystaných oslav.

Ani Učená společnost česká, kam p. Grün rovněž psal, a její vyjádření o nepřípustnosti takovýchto oslav, neboť organizátoři by se vydali na posměch a mohla by utrpět vážnost magistrátu a města, neodradila tehdy nikoho od dalších horečných příprav. Nakonec nezbylo Grünovi nic jiného, než se ke slávě připojit. 

Dne 11. června 1799 dostal magistrát program církevní slavnosti. Ráno 24. června o půl osmé se bude konat na Jánském kopečku mše svatá s požehnáním a pak půjde průvod do kostela sv. Jakuba. V deset hodin bude slavnostní kázání a po něm bude mít pan prelát ze Strahova pontifikální mši svatou. Páni z radnice budou mít rezervovány dvě lavice hned proti kazatelně, aby měli dobrý poslech.

Kázání měl na starosti opět pan Grün a jeho obsah nechal dokonce vytisknout v tisíci exemplářích jako připomínku na tento slavný den. Věnoval je tak zdarma městu na trvalou památku oslav milénia. Řeč byla údajně nadšená a slavnostní, kterou si Jihlava jistě zasloužila, byť začátek oslav tak nadšeně nevypadal...

Věrné historické kostýmy i socha horníka, která nikdy nevznikla

A pak přišel rok 1899 a spolu s ním opět jedna z největších tehdejších událostí, oslavy 1100. výročí založení Jihlavy. Na pochybný výklad dějin si už nikdo ani nevzpomněl. Město bylo v záplavě květin, obrazů a fanglí. Oslava byla velkolepá. Přijel i strahovský opat Slabý a tak mohl zářit starosta Popelák a místostarosta Inderka. Slavnostnímu lesku přidala i účast arciknížete Rainera.

Dne 24. června večer se hrálo divadelní představení o prvním německém osídlení Jihlavy. Následující den pak tonulo celé náměstí v záplavě historických kostýmů a krojů a průvod končil na střelnici, kde se pak mohutně a vesele střílelo až do noci. 

Podíváme-li se do archivních dokumentů Hauptova spolku z let 1888 až 1937, uvidíme řadu zajímavých písemných i kreslených studií jednotlivých postav onoho jedinečného hornického průvodu, kterým on byl tvůrcem a vášnivým propagátorem. Nic neponechal náhodě. Studoval stará vyobrazení horníků a především pak vycházel z díla G. Agricoly Dvanáct knih o hornictví a hutnictví, které vyšlo v polovině 17. století a které mu bylo v jihlavském archivu k dispozici.

Podle starých dřevorytů se tak postupně rodily jednotlivé postavy, z nichž posléze stanul před kostelíkem sv. Jana Křtitele celý nádherný barevný historický průvod. Dochovala se pořadí jednotlivých postav a skupin, jména prvních aktérů - žáků jihlavských škol. Dochovala se většina kostýmů a jejich doplňků, a bylo jich třeba několik stovek, i různých replik zbraní a nářadí. Vše zhotovené na základě dobových dokumentů z archívů a knihoven různých měst a po poradách s celou řadou báňských odborníků. Není bez zajímavosti, že velká část oblečení a doplňků byla zhotovena ve Vídni. 

Ve skutečnosti byl průvod obnoven už v roce 1890, kdy pod Hauptovým vedením vyšel poprvé, a to opět 24. června, do jihlavských ulic. Stal se, a doufejme, že navždy zůstane, zajímavou národopisnou zvláštností, která nemá nikde obdoby. Pro jeho zachování byl dokonce založen Johaness Haupt - Fond, který měl finančně tuto akci zabezpečovat. Bylo vydáváno mnoho zajímavých pohlednic a odznaků při příležitosti konání průvodů. I to se dochovalo ve Státním okresním archivu a Muzeu Vysočiny v Jihlavě. 

Konání průvodů bylo v prvních letech druhé světové války přerušeno. Posledním předsedou spolku byl Dr. Franz Hepner. Při této příležitosti je třeba si připomenout i tragickou událost, která provázela konání těchto oslav v roce 1941. Tehdy bylo těžiště oslav přeneseno do Starých Hor. Ulici, kudy se ubíral průvod, dnešní Jiráskova, lemovaly tehdy prapory s hákovými kříži. V noci 1. července 1941 byly mnohé z nich roztrhány a pošpiněny. Gestapo zatklo již druhý den ráno mladé chlapce, kteří se vraceli v noci z kina a kteří údajně říšské vlajky zhanobili. Čtyřem se podařilo prokázat alibi, pátý z nich, Antonín Paclt ze Starých Hor, však nevinu neprokázal a svoji odvahu zaplatil svým životem. Bez soudu byl poslán do Osvětimi, kde v květnu roku 1942 zahynul. 

Z období prvních let druhé světové války pochází i další zpráva, která se tentokrát váže ke slavné hornické minulosti Jihlavy a k její jakési věčné a důstojné, připomínce - hornické fontáně. Měla být údajně umístěna v městském parku, ale v archivu nebyl nalezen jediný doklad o projednávání její výstavby či alespoň návrhu na realizaci. Z dochované kresby si můžeme udělat jen malou představu o tom, jak měla vypadat a zda se autorovi dílo podařilo. 

Návrh na fontánu s horníkem vytvořil prof. K. Körner z Brna, jihlavský rodák. Postava horníka měla být vysoká 190 cm a celková výška fontány 350 cm. Výstavbu údajně prosazoval Hans Krcal, ředitel knihovny, už na počátku čtyřicátých let, ale ke stavbě v důsledku válečných událostí nakonec nedošlo. 

Co říci závěrem: snad odpustit proslulému kronikáři Václavu Hájkovi z Libočan za jeho založení Jihlavy v roce 799 a poděkovat Johannu Hauptovi za založení tradice hornických průvodů.