Nejen Polnou u Jihlavy před 124 lety otřásla tragická událost, během níž zemřela teprve devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová. Ta měla být zavražděná Židem Leopoldem Hilsnerem. Aféra spojená s pověrou o rituální vraždě a vlnou antisemitismu se podle jeho jména nazývá hilsneriáda.
Švadlena Anežka Hrůzová, jež se narodila 16. dubna 1879 v Malé Věžnici (dnes Věžnička), docházela do služby do Polné – židovského města. 29. března 1899 k večeru se vracela pěšky domů do Věžničky podél lesa Březiny, k matce a bratrovi domů však již nedorazila.
V blízkém lese Březina se na Bílou sobotu 1. dubna rozjela velká pátrací akce, Anežku Hrůzovou hledala stovka lidí. Podle idnes.cz ztracenou dívku našel dvanáctiletý školák Ludvík Jirka, který se také zapojil do hledání. Konkrétně v křoví objevil částečně obnažené a zohavené ženské tělo. Jeden z členů ohledací komise ho obrátil, aby ho mohl prohlédnout i z druhé strany. Hlava mrtvé se při tom pohybu nepřirozeně zvrátila od trupu dolů k zemi.
„Na krku se objeví rudá zející rána a na pravé straně rýha od škrticí smyčky. Pohled otřese i otužilými venkovskými lidmi, nesnese jej ani matka Hrůzová. Lidé se odvracejí, dokud strážmistr Klenovec nevyhrkne první myšlenku, co ho napadla: ‚Vždyť ona je podříznuta jako dobytče!‘ Jako fascinováni pohlédnou lidé znovu na ránu a kdosi vyřkne osudná slova: ‚Je podkošerována!‘," popsal první ohledání zavražděné Anežky Hrůzové badatel Bohumil Černý, který se případem detailně zabýval.
Hned ten den, co byla dívka nalezena, byla provedena pitva. Hrůzová byla pohřbená ve čtvrtek 5. dubna 1899, a to u kostela svaté Barbory v Polné. Místo vraždy a hrob Anežky Hrůzové je oblíbeným místem připomínkových akcí antisemitů a neonacistů.
Hrob Anežky Hrůzové, zdroj: kudyznudy.czPo nálezu těla se rozběhlo vyšetřování. Podle četníků vrah Hrůzovou nejprve uhodil zezadu do hlavy holí a kameny, potom přiškrtil provazem a nakonec jí rozřízl hrdlo ostrým nožem, tělo ukryl do mlází a zmizel. Při nálezu těla měla mladá žena roztrhané oblečení, ale nebyly shledány známky znásilnění – neměla protrženou panenskou blánu. Příčinou smrti bylo vykrvácení. Poblíž místa nalezení těla byly stopy krve. Řada stop ovšem byla zničena davem při objevení.
Souhra událostí - smrt vykrvácením, znehodnocení a nepříliš důkladná prohlídka místa činu, nepořízení fotografické dokumentace, nezkušenost četníků i následně povolané soudní komise, obratně manipulované svědecké výpovědi a v neposlední řadě tehdejší souběh období křesťanských Velikonoc a židovského svátku Pesah - dala vzniknout pověsti o rituální vraždě, ze které byl po nějaké době obviněn tehdy dvaadvacetiletý Leopold Hilsner – polenský Žid, povaleč a tulák. Byl zatčen pod tlakem veřejného mínění a bez jakýchkoli usvědčujících důkazů. Hilsner se ze zoufalství a strachu z trestu smrti, pod tlakem okolností a příslibem mírnějšího trestu nechal dotlačit ke smyšlenému přiznání. Proti rituální vraždě a s protestem proti vedení soudního procesu vystoupil počátkem listopadu 1899 profesor T. G. Masaryk.
Leopold Hilsner byl obžalován také ze starší vraždy Marie Klímové z Horní Věžnice, ačkoliv příčina smrti nebyla prokázána, spojitost s vraždou Anežky Hrůzové také ne, svědkové poskytovali smyšlená svědectví. V následném soudním procesu v Písku byl odsouzen za spoluúčast na obou vraždách k trestu smrt, který mu byl císařskou milostí změněn na trest doživotního žaláře. Přestože během následujících let byla podána celá řada žádostí o revizi Hilsnerova procesu, nikdy k ní nedošlo. Leopold Hilsner byl po devatenácti letech omilostněn a v roce 1928 zemřel ve Vídni ve věku 51 let.
Skutečný vrah Anežky Hrůzové zůstal nevypátrán a nepotrestán. Hilsnerova aféra poutala po určitou dobu značnou pozornost celé Evropy a vyvolala nejsilnější vlnu antisemitismu v 19. století na českém území.
V lese Březina se nachází pietní místo. Symbolický hrob, který je viditelný ze silnice mezi Polnou a Věžničkou, ohraničují kameny, nad nimi se tyčí dřevěný kříž a na stromě visí pamětní cedule pod svatým obrázkem. Místem prochází také naučná Klementova stezka.
Anežka Hrůzová (ačkoliv se její fotografie zřejmě nedochovala) a Žid Leopold Hilsner, zdroj: g.czLeopold Hilsner byl rakouský občan židovského původu, pocházel z chudé polenské rodiny, která ovšem měla domovské právo ve Velkém Meziříčí. S rodinou bydlel v domě s číslem popisným 532 naproti synagoze, kde byl příbytek pro obecní chudé občany.
Jeho matka se intenzivně věnovala práci v židovské obci. Leopold Hilsner nebyl příliš inteligentní, nebyl ani příliš vzdělaný. Vystudoval německou židovskou školu a po jejím dokončení se krátce učil obuvníkem. Co se týče náboženství, tak byl spíše laxní a dokonce uvažoval i o tom, že by konvertoval ke křesťanství. Hilsner nikdy neměl žádné trvalé zaměstnaní, práci měl pouze příležitostně. Živila ho hlavně matka a často se potuloval po Polné a okolí.
Leopold Hilsner vyšel z vězení s podlomeným zdravím. Na svobodě žil ve Velkém Meziříčí, Praze a Vídni, kde se ve 20. letech živil jako podomní obchodník pod pozměněným jménem Heller. Vídeňská židovská obec ho finančně podporovala stejně jako prezident Masaryk. V archivu prezidentské kanceláře našel berlínský lékař Petr Vašiček doklady, že Hilsner poslal Masarykovi fingované svatební oznámení, podle nějž si bere ve Vídni za ženu učitelku. Současně žádal po Masarykovi finanční příspěvek. Prezident mu vyhověl. Později se ukázalo, že žádná svatba nebyla.
Rodák z Polné zemřel 9. ledna 1928, tedy v 51 letech, v Rothschildově nemocnici pravděpodobně na rakovinu tlustého střeva a byl pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídni. Hrob byl později zrušen, ale v roce 2000 byl obnoven.
Foto kudyznudy.cz, g.cz, Národní muzeum | Zdroj kudyznudy. idnes.cz, wikipedia
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
