Obyčejné ženy jsou nejkrásnější. Nahá dívka u motorky je jen prodávání masa, říká mladý fotograf
Nahé ženy jsou u nás foceny buď narvané v latexu u nějaké mašiny, nebo dokonale vyretušované, a to je škoda, říká mladý fotograf z Rajhradu u Brna David Weinhauer. Už několik let se živí jako fotograf ženských aktů. Na první pohled dokonale uhlazené fotky nahých žen byste ale v jeho portfoliu hledali marně.
Davide, co máš rád na svoji práci?
To, že se vytváří něco novýho. Že pomáhám ženám získávat sebevědomí. Některé ho mají nízké, vidí ostatní ženy v časopisech a tím pádem si myslí, že jsou něco míň. Přitom obyčejné ženy jsou ty nejkrásnější.
Píšou ti tedy jen ženy, které mají problém se sebevědomím?
To ne. Některé jsou nestydlivé, některé jsou se sebou velmi spokojené. Avšak i ty mi poté píšou, že nečekaly, že jejich tělo může vypadat takhle.
Stalo se ti někdy, že bys odmítl focení?
Pokud v tom není důvod typu: šestkrát mi focení na poslední chvíli zrušila, tak určitě ne. Na základě vzhledu bych nikdy ženu neodmítl. Na každé je něco. Některá má krásné zuby, lýtka, kotníky, nehty nebo i klidně jamky v podpaží.
Jak si začal s focením aktů? Prošel sis nějakým vývojem jako fotograf nebo si rovnou “skočil” do nahoty?
Když jsem začal fotit, bylo mi jasné, že budu fotit lidi. V nich vidím život. Nejsem na krajinky, ty si rád nasaju, když na jsem horách. Na fotkách mi ale přijdou mrtvé.
Prakticky hned od začátku jsem začal fotit ženy. Nejdříve to byly pouze kamarádky. A rovnou akty. (smích)
Jak u tebe běžně probíhá focení?
Ozve se slečna, domluvíme se na ceně, termínu a vybereme prostor. Pak přijede, společně vybereme, do čeho ji navlékneme a jdeme na focení. Trvá většinou zhruba dvě, tři hodinky. První půlhodina je spíše poznávací: odstraňování studu, rozfocování. Zaměřuji se na linie, stíny, obličej...
Dívky mi celou tu první hodinu vypráví. Díky tomu zapomenou na foťák, uvolní se. Už tam není ta strnulost, ten stud. No a ty nejlepší fotky vznikají až na konci focení.
V čem si myslíš, že jsou tvoje fotky jiné?
Rozhodně neretušuji “nedokonalosti” těla. Nechávám strie, pihy, jizvy, mateřská znaménka. Nemám rád tu smetanovou pleť, která vznikne retuší. Nemám rád, když fotografové uhlazují, retušují, ubírají na váze, odstraňují znamínka, jizvy. Mně naopak jizvy přijdou sympatické a sexy, když se umí vyfotit.
Odstraním maximálně nějaký pupínek. Protože ten přijde a zase odejde a je vlastně náhoda, že ho v době focení žena má. Není to trvalá...
