Rodáci z Vysočiny: Před 124 lety se narodil Josef Toufar. Kněz, kterého umučila StB

Toufar působil jako farář v Číhošti na Havlíčkobrodsku. Právě tam se během třetí adventní neděle 11. prosince 1949 při jeho kázání několikrát pohnul dřevěný kříž na hlavním oltáři. Událost podle dobových svědectví vidělo asi dvacet lidí. Sám Josef Toufar ji později popsal v dopise z ledna 1950: „A tu ke konci kázání jsem pravil: Uprostřed Vás stojí, kterého mnozí neznají, zde ve svatostánku je náš Spasitel. A při těch slovech jsem ukázal na oltář. A tu všichni, kteří se podívali směrem ruky, viděli, jak kříž na svatostánku se začal naklánět.“

Zpráva o události se rychle rozšířila daleko za hranice obce. Zájem o ni však neprojevili jen věřící, ale také komunistická Státní bezpečnost. Vedení KSČ chtělo případ využít ke zdiskreditování katolické církve a připravit půdu pro další proticírkevní opatření. Na konci ledna 1950 proto do Číhoště přijelo dvanáct příslušníků StB, kteří Toufara pod záminkou rozhovoru vylákali z fary a bez zatýkacího rozkazu odvezli.

Následovaly čtyři týdny brutálních výslechů a mučení. Vyšetřovatelé se snažili donutit faráře k přiznání, že pohyb kříže sám zinscenoval. Toufar se ale k ničemu nepřiznal a ani technikům StB se nepodařilo vytvořit mechanismus, kterým by údajný podvod doložili. Kněz měl následně figurovat ve vykonstruovaném procesu, který měl veřejnosti představit církev jako podvod.

Tělo zahrabali do hromadného hrobu 

Josef Toufar zemřel 25. února 1950 po operaci ve Státním sanatoriu v Praze. Jeho tělo komunistický režim tajně zahrabal do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově a jeho jméno následně zneužil v propagandistickém filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Režim z něj udělal údajného agenta Vatikánu, západního špiona i manipulátora. Donutil ho dokonce přiznat i sexuální násilí na ministrantech, toto přiznání však bylo po roce 1989 zpochybněno.

Římskokatolická církev zahájila v roce 2013 proces Toufarova blahořečení. O dva roky později byly jeho ostatky po 65 letech převezeny z pražských Ďáblic do Číhoště, kde dnes odpočívají v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Jeho odkaz připomíná také více než dvoumetrová socha Olbrama Zoubka v kostele svatého Víta v Zahrádce na Havlíčkobrodsku. „Je to moje poslední velká socha, už žádnou neudělám. Proto jsem rád, že právě tato poslední socha přijde sem,“ řekl při jejím odhalení v roce 2017 známý sochař.