Slova, která slyšíme v dětství, se mohou zapsat hluboko – někdy až pod kůži. Dvacetiletá Romana vyrůstala mezi poznámkami o tom, že má moc velký zadek a zároveň příliš malá prsa. Negativní vztah k vlastnímu tělu postupně přerostl v poruchy příjmu potravy.

Zastav, posaď se, nadechni se a rozhlédni se. To je motto projektu zvaného Batelavičky, který má na svědomí trojice tří nadšenců z Jihlavska. Daniel, Jaromír a Michal více než rok instalují lavičky, a to na různých místech v okolí Batelova. Tam, kde se jim to líbí a kde je pěkný výhled do okolí. Jak v rozhovoru prozradil jeden z nich Daniel Tausch, Batelavičky, z nichž každá má originální design, vznikají z jednoho prostého důvodu – aby lidé měli radost.

Hned dvoje narozeniny bude nyní slavit rodina Petry Komma z Nového Rychnova. S manželem Pavlem a dcerou Emmou byli v polovině března účastníky dopravní nehody, která se stala poblíž jihlavského Aventinu. A jak říká, všichni se znovu narodili. Petra Komma bezprostředně po incidentu na Facebooku zveřejnila výzvu, v níž hledala ženu, která ji na místě psychicky velmi podržela. Síla Facebooku se skutečně projevila, a obě ženy jsou nyní v každodenním kontaktu.

Raději zemřít než přibrat. Jak silná musí být nemoc, když matka místo boje za život hledá novou mámu pro své dítě? Jak se člověk dostane do bodu, kdy ani mateřská láska nestačí, aby chtěl zůstat naživu? To je příběh Danky v dalším díle podcastu Stop anorexii.

Virginie O’Hanlonová žila v roce 1897 s rodiči v New Yorku a do redakce deníku Sun krátce před Vánocemi napsala čtenářský dopis: „Dobrý den. Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše pravdu. Řekněte mi tedy, prosím: Chodí Santa Claus?“ Odpověď zkušeného novináře Francise P. Churche patří k jednomu z nejdojemnějších vánočních příběhů všech dob.

Jihlavská zoologická zahrada zažila ve čtvrtek 19. prosince slavnostní okamžik. Křtila se tam kniha Pavla Bezděčky, spisovatele, zoologa, cestovatele, fotografa a výtvarníka, jenž pochází z Olomouce, ale už bezmála 20 let žije v Jihlavě. Nese název Pohádky z nosálího pelíšku a vypráví o vybraných druzích zvířat, která jihlavská zoo chová. Během křtu se návštěvníci dočkali také autorského čtení, po němž následovala autogramiáda.

Už skoro třicet let působí Aleš Malach jako důstojník Armády spásy. Znamená to, že se stará o duševní pohodlí jak klientů organizace, tak i jejích zaměstnanců. Zkušenosti jako kaplan nabíral v Praze, Brně, Šumperku a teď slouží v Ostravě jako koordinátor pro celou Českou republiku. O tom, co práce kaplana obnáší, jak se spolupracuje s lidmi jiné víry a jaké to, je když lidé pomoc odmítají, promluvil v dalším díle rozhovorového seriálu Bez servítků.

V Golčově Jeníkově na Havlíčkobrodsku bydlí Tereza Novotná, která je maminkou téměř tříletého syna Michaelka. Narodil se v 38. týdnu těhotenství. Po jeho příchodu na svět to vypadalo, že jde o zdravého chlapečka. Tato idyla ale vydržela jen pár hodin. Tereza se čtyři hodiny po porodu dozvěděla krutou zprávu – Míša má poškozený mozek a zřejmě se ani nedožije rána. Tento kritický scénář ale nenastal. Dnes jsou Míšovi tři roky. Má několik závažných diagnóz, péče o něj je nepřetržitá a velmi náročná, přesto všechno dělá Míša mamince radost. Tereza Novotná, která je velkou bojovnicí stejně jako Míša, je naší další (Ne)obyčejnou.

V České republice je zhruba 350 tisíc registrovaných rybářů. A to už je dost silná komunita. Řadu rybářů, a to velmi úspěšných, má i Vysočina. Potažmo klub Rybolovná technika Jihlava, který se věnuje, jak už název napovídá, asi méně známému sportu zvaném rybolovná technika. Jedním z úspěšných trenérů a stále i závodníků je čtyřiačtyřicetiletý Karel Kobliha. Rodilý Jihlavák, který, jak sám říká, dětství trávil Na Slunci kolem Staré plovárny. A tento úspěšný rybář je naším dalším (Ne)obyčejným.

V Kraji Vysočina umí jen málokdo hrát na dudy. Jednou ze tří dudaček v kraji je Valentýna Křížová z Pelhřimova, která se hudbě věnuje od malička. Na dudy ale hraje teprve 10 let. Jak sama říká, i přes bohaté hudební základy byly začátky těžké. Dnes podle not na dudy zahraje prakticky cokoliv a svá vystoupení prokládá mluveným slovem. Kromě hudby má totiž v jejím životě důležité a pevné místo i lidový folklór. A o něm ráda vypráví dětem i dospělým. Přečtěte si povídání s dudačkou Valentýnou Křížovou, naší další postavou v pravidelném seriálu (Ne)obyčejní, která nepohrne ani hip-hopem.