Na YouTube má přezdívku Tankista a profesí je skutečně profesionální voják. Nejezdí ovšem v těžkém obrněnci, jméno na videoserveru vychází z časů, kdy se věnoval tvorbě spojené s počítačovou hrou World of Tanks. Od té doby se Ondřej Havlíček ve svých aktivitách na sociálních sítích posunul a věnuje se zejména autentickému představování jednotek, útvarů či skupin, jejichž práce je spojená se zajišťováním bezpečnosti obyvatel. Pro své diváky se tak třeba nechal zavřít na Mírově či podstoupil mimořádně těžké výzvy u policejní zásahové jednotky.

Počet tatérských salonů by se dal ještě před patnácti lety spočítat i ve větším městě na prstech jedné ruky. Dnes jsou jich tam stovky. Trh se zkrátka přehltil a zkušení tatéři nemají už tolik zákazníků jako dřív. Co za tím stojí a jak se změnil přístup lidí ke kérkám? O tom jsme si povídali s tatérem Michalem Urbanem, který je známý jako Dodáč z Wild Lines Tattoo.

V České republice je zhruba 350 tisíc registrovaných rybářů. A to už je dost silná komunita. Řadu rybářů, a to velmi úspěšných, má i Vysočina. Potažmo klub Rybolovná technika Jihlava, který se věnuje, jak už název napovídá, asi méně známému sportu zvaném rybolovná technika. Jedním z úspěšných trenérů a stále i závodníků je čtyřiačtyřicetiletý Karel Kobliha. Rodilý Jihlavák, který, jak sám říká, dětství trávil Na Slunci kolem Staré plovárny. A tento úspěšný rybář je naším dalším (Ne)obyčejným.

Dost možná ho v ulicích Jihlavy pravidelně vídáte. Má na sobě uniformu a problémová místa krajského města má skutečně v merku. A aby problémová nebyla, o to se asistent prevence kriminality David Drevňák aktivně snaží každý den. Kromě toho koordinuje volnočasové aktivity ve spolku AV-Amari Vysočina, který pracuje nejen s romskou mládeží. Za svoji soustavnou činnost obdržel zpočátku října Cenu Rady města Jihlavy. I proto je dalším (Ne)obyčejným v pravidelné rubrice Jihlavské Drbny.  

K Vánocům neodmyslitelně patří vůně skořice, hřebíčku a medu. To všechno jsou důležité suroviny pro tolik oblíbené perníčky. Ty ale řada lidí peče třeba i na Velikonoce, poslední dobou bývají i součástí svatební hostiny. Ten správný perníček by měl být i hezky nazdobený. A to skvěle ovládají dvě sestry z Brtnice na Jihlavsku, které se pečení a malování medového pečiva věnují už od dětství. Před několika měsíci ale svůj „perníčkový“ byznys rozjely naplno. Jejich výtvory zdobí sociální sítě a na pekařky, které vystupují pod profilem Perníček z Brtnice, se teď neobrací jen kamarádi, ale i neznámí zákazníci. V dalším díle našeho pravidelného seriálu (Ne)obyčejní jsem si povídala se sestrami Špejtkovými – Adélou a Markétou.

Lidé mají různé koníčky. Někdo rád čte, někdo rybaří, někdo běhá maratony. Třeba Lukáše Křenka z Jihlavy baví humor, zejména ten kreslený. A to natolik, že vtipy dokonce sám kreslí. Na kontě jich má více než čtyři stovky.

Je možné, že Jihlavačku Báru Kolmanovou znáte z jihlavského magistrátu coby úřednici. Případně si ji můžete vybavit, jak drží dalekohled v ruce a zaujatě vypráví o ptačím světě. Ať tak, či tak, Bára Kolmanová má v obou případech bohaté zkušenosti. Na odboru životního prostředí pracuje už 25 let, o ptačí svět se tato ornitoložka začala zajímat před 20 lety. A právě toto druhé téma bylo předmětem našeho povídání s naší další (Ne)obyčejnou.

Nejznámější českou houbařkou je nepochybně Lucka Drozdová ze Sušice, známá hlavně pod jménem Šumavská houbička. I když mladá maminka není profesionální mykolog, její zábavná, naučná videa na YouTube i fotografie na sociálních sítích inspirují tisíce lidí k návštěvě lesa ve všech ročních obdobích a k hledání i poznávání nových druhů hub. Šumavská houbička také vymýšlí úžasné recepty z houbařských úlovků, které si nenechává pro sebe. I proto naší (NE)obyčejnou.

Připravuje ženy na porod, poskytuje psychickou podporu a ve své péči využívá i bylinky. Brněnská dula Háta Píše se už několik let věnuje rodičkám, jež si přejí v nejdůležitějších chvílích svých životů cítit oporu v člověku, který ví, jak vypadá ideální porod.

Do života Tomáše Bursy vstoupila před lety rakovina žaludku. Prognóza byla nejistá a během nejtěžší fáze léčby pobýval na chalupě bez vody, topení a s minimem finančních prostředků. Dostal však druhou šanci a chce ji maximálně využít. Začal s tvorbou adventních kalendářů, které osobně rozváží dětem hospitalizovaným na onkologických klinikách po celém Česku. Kalendáře a Tomášovo odhodlání však neznají hranic a jeho snem je nadějí a láskou uzdravit celou nemocnou Evropu.