Zajímavý osud stojící za připomenutí. Suzanne Renaud byla francouzská básnířka, která navždy spojila svůj život s Petrkovem na Vysočině.

Červená středa je iniciativa, která propaguje víru a toleranci ve společnosti a je solidární s těmi, kteří kvůli svému vyznání čelí útlaku – červena barva je symbolem krve pronásledovaných a utlačovaných věřících.

„Těch komentářů bych se bál. Jde to do pr..le. Politika Vás smete.“ Píše mi jeden letitý klient. Otevřel si facebookovou skupinu xy a z komentářů pod nějakou politickou fotkou dovodil závěr o tom, co se skutečně děje a co si všichni myslí. Nebyly tam žádné mimořádné komentáře. Nic, co bychom si už nezvykli. Spousta hnoje. Žádná diskuze. Tedy nic, co by stálo za řeč? Myslím, že právě naopak!

Využívám krásné letní dny a stěhuji svou kancelář k rybníku pod Javořicí. Sepisuji akademický článek o právech a povinnostech dětí. Tajná vášeň. Sorry jako. Kancelář a obsah mé tašky tedy obsahuje právní učebnice a sbírku komentářů k občanskému zákoníku. Takový tlustý bichle… Psané lidmi, kterých si opravdu vážím.

Téměř dvě stě studentů z pěti vysočinských gymnázií navštívili Poslaneckou sněmovnu a vyzkoušeli si roli zákonodárce na vlastní kůži. Projekt „Staň se poslancem“ proběhl pod záštitou poslankyně Evy Decroix (ODS) z Vysočiny. Studenti si založili vlastní politické strany, jednali o zákonech a vlastním programu – to vše v prostorách Poslanecké sněmovny, kde se pravidelně konají schůze. Nakonec si své návrhy odhlasovali na plénu u mikrofonu, jako skuteční poslanci.

Novinové titulky překypují názvy summitů a konferencí. A ne málo čtenářů se může ptát, k čemu to vlastně všechno je. Na to je jasná odpověď: tak se dělá mezinárodní politika. Tyto akce sdružují lidi, kteří by se na jednom místě jen těžko potkali. Mnichovská bezpečnostní konference je prominentním příkladem. Přezdívá se jí „Davos bezpečnosti“ podle známé konference Světového ekonomického fóra ve Švýcarsku. Letos nelze titulek o bezpečnostní konferenci jen tak přejít. Pro Českou republiku byla totiž mimořádně důležitá.

Při pohledu na statistiky rozvodovosti v Evropské unii dospějeme k několika zajímavým faktům. Předně Česká republika se v počtu rozvodů oddělila od zbývajících zemí střední Evropy a spolu s Pobaltím a Skandinávií tvoří absolutní nelichotivou špici v počtu rozvodů. Jedním z příčin může být i spojitost s počtem obyvatel, kteří se nehlásí k žádnému náboženství.

Vzhledem k tomu, že jsem se celý minulý týden jako členka stálé delegace parlamentního shromáždění Rady Evropy účastnila zasedání ve Štrasburku, znovu jsem si uvědomila, že ne všichni ví co to vlastně Rady Evropy je a také, že se dá jednoduše zaměnit s Evropskou radou. Přitom Rada Evropy a Evropská rada jsou diametrálně odlišné instituce.

Uplynulý týden přinesl dvě ZBrusu nové události. Tou první je první zasedání Podvýboru pro podporu demokracie a lidských práv PS ČR, kterému jsem měla tu čest předsedat. Zasedání přišel podpořit i ministr zahraničních věcí Jan Lipavský, který v prvé řadě vyjádřil naději, že se podvýbor stane významným partnerem MZV ČR. Mnoho zajímavých informací na podvýboru přednesl i další host, kterým byla Klára Šimáčková – Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva.

Každý národ má mýty, kterými si udržuje pocit hrdosti a identity. Jsou ale momenty nedávné, pravdivé a objektivní, ze kterých lze taky čerpat, a to daleko intenzivněji a především zaslouženě. České předsednictví v Radě Evropské unie tento moment zosobňuje.