FOTO, VIDEO: Voda vytékající z jihlavské čističky odpadních vod by se dala pít
Do jihlavské čistírny odpadních vod v Hruškových Dvorech přitéká špinavá voda z kanalizace. Když další den odtéká, je čistší než voda v řece. Redakce Jihlavské Drbny měla možnost si prohlédnout celý proces čištění.
Vodu přitékající z kanalizace nebo dovezenou speciálními vozy nejdříve čeká hrubé předčištění. Lapák štěrku, nedávno vyměněné česle a lapáky písku zachytí i nečistoty jako jsou odličovací tampony nebo zbytky jídla. Voda pak pokračuje do usazovací nádrže, kde vlivem gravitace těžký kal sedá na dno a voda přetéká na vodní jímku. Následně s v anaerobním reaktoru už dostávají ke slovu bakterie.
Konzistence té kapaliny není taková, že by unesla člověka.
V areálu jsou stále původní budovy z roku 1968, modernější jsou vyhnívací nádrže. Tam vzniká bioplyn, který by stačil na vytápění tři až čtyř set domácností. V čistírně odpadních vod nyní očekávají novou evropskou směrnici, cílem je být po většinu roku energeticky soběstační. Odvodněný kal přitom není mikrobiologicky závadný a jako cenný zdroj živin končí na zemědělské půdě.
Nová je také odstředivka kalu. Ta měla stát kolem šesti milionů, nakonec se jí podařilo vysoutěžit za tři a půl milionu. Pro provoz celé čistírny je zásadní a pokud se porouchá, je potřeba rychlá oprava. Retenční nádrže dokáží vodu držet tři dny, v případě plánované odstávky až dva týdny. „Na začátku to extrémně smrdí, tady už se dostáváme do jiných pachů a na konci už je to taková zemitá vůně,“ říká v tomto místě Marián Trojan, který má roli průvodce. Jako vedoucí střediska Odpadní voda ve Službách města Jihlavy má přehled.
Exkurze nabídne také pohled do haly se čtyřmi kompresory, které zajišťují provzdušňování oběhových aktivačních nádrží. „Málo kyslíku je špatně, hodně je taky špatně, procesy hlídají stroje,“ popisuje Trojan. Zajímavostí je, že by ve vodě neměl člověk šanci se zachránit, ani když umí plavat. „Konzistence té kapaliny není taková, že by unesla člověka,“ podotýká náměstek primátora Radek Popelka (ANO), který má čističku ve své gesci. Nádrže jsou hluboké mezi čtyřmi a osmi metry.
Z dosazovacích nádrží pak teče již vyčištěná voda do řeky Jihlavy. „Voda, kterou vypouštíme z čistírny, je čistší než ta v řece. Teoreticky by se dala pít, ale je tam vysoký obsah bakterií,“ usuzuje Trojan s tím, že parametry vody dále zlepší již zmíněná nová evropská legislativa.
