Někdo postřelil Henryho. Po roce je kocourek opět hravý, nedůvěra ale zůstává

Před téměř rokem zažila majitelka kocoura Henryho z Telče chvíle, na které se nezapomíná. Její tehdy jinak spokojený a mazlivý kocour se najednou začal chovat jinak. „Hned druhý den jsem si všimla, že s Henrym není něco v pořádku. Byl nezvykle klidný, nechtěl se moc hýbat a na dotek byl citlivý. Bylo vidět, že ho něco bolí, a to mě vyděsilo,“ vzpomíná Viktorie Dočekalová.

Šok u veterináře

Proto s ním bez váhání vyrazila k veterináři. „Když mi veterinář řekl, že má Henry v těle brok ze vzduchovky, byl to pro mě obrovský šok. Do té doby by mě vůbec nenapadlo, že by někdo mohl kočku úmyslně postřelit,“ říká Dočekalová.

Brok se nacházel mezi lopatkami a hlavou. Zranění bylo natolik vážné, že Henry musel podstoupit operaci v celkové narkóze. „V tu chvíli mi běželo hlavou hlavně to, jestli to Henry zvládne. Měla jsem velký strach, že o něj přijdu. Je to pro mě člen rodiny a mám ho moc ráda,“ popsala jeho majitelka.

Ošetření, veterinář brok odstranil a zákrok dopadl dobře. Foto: Viktorie Dočekalová

Henry měl štěstí

Veterinář brok odstranil a zákrok dopadl dobře. „Ošetřující říkal, že měl Henry velké štěstí, protože zranění mohlo dopadnout mnohem hůř,“ dodává. Také následné zotavení proběhlo lépe, než se zprvu zdálo. „Henry je silný kocour a díky rychlému zákroku a skvělé péči veterináře se zotavil poměrně rychle.“ Náklady na léčbu naštěstí nebyly příliš vysoké.

Dnes, téměř rok po útoku, je znovu tím kocourem, jakého všichni znají.

Henry pro ní znamená opravdu hodně. „Je to velmi mazlivý, přátelský a hravý kocour. Má rád společnost lidí a je to velký pohodář.“

Příběh na sociálních sítích

Jeho příběh tehdy sledovalo hodně lidí i na sociálních sítích. „To je hrozný chudák, někteří lidi fakt nemají srdce!“ pod příspěvkem napsala jedna z komentujících. „Naše kočka z Telče ulice Luční byla též postřelena.“ stěžuje si další. Po zveřejnění příběhu se strhla i velká vlna podpory. „Přišlo mi hodně zpráv od lidí, kteří mu drželi palce a přáli mu uzdravení,“ popsala Dočekalová. Ozvali se jí ale i další lidé s podobně bolestnou zkušeností. „Dokonce se mi ozvali i lidé ze stejné části města, kde se to stalo Henrymu.“

Bohužel nešlo o jedinou špatnou zkušenost, kterou rodina se zvířaty zažila. „Už dříve jsme přišli o jeho kočičí sestru Mexie. Někdo ji otrávil,“ říká. I proto se pro ni Henryho případ stal ještě citlivější a bolestnější.

Kdo na kocoura střílel, zůstává dodnes záhada

„S policií ani s městem jsem to tehdy neřešila. Doufala jsem, že když příběh sdílím na sociálních sítích, dostane se mezi lidi a třeba se někdo ozve,“ vysvětluje redakci chovatelka. Henry přitom nosí GPS obojek, takže rodina ví, kudy se běžně pohybuje. „Denně chodí víceméně stejnou trasu. Víme, v jakých částech města se pohybuje, ale kdo to udělal, bohužel nevíme.“

Celý zážitek změnil i její pohled na bezpečí zvířat venku.

Dnes považuje za důležité Henryho příběh připomínat i s odstupem času. „Myslím si, že je důležité ten příběh připomenout i po roce, aby se nezapomínalo na to, že zvířata si zaslouží ochranu a respekt.“

Dnes, téměř rok po útoku, je Henry znovu tím kocourem, jakého všichni znají. Foto: Viktorie Dočekalová

Vzkaz posílá i člověku, který Henrymu ublížil

„Zvířata jsou živé bytosti a cítí bolest stejně jako my. Nikdo nemá právo jim ubližovat,“ vzkazuje chovatelka. 

@vikidocek Pro nás špína, pro Henryho nejlepší wellness ???? Taky se vaše kočka ráda válí v hlíně? #cat #busycat #foruyou #catlover #catfacts ♬ původní zvuk - Viktorie Dočekalová

Viktorie Dočekalová sdílí příběhy svých koček na sociálních sítích. Henry už je zdráv a "čistí" si kožíšek. 

Mezitím rodina otevřela domov i další kočce, která se v Telči objevila ve špatném stavu. „V Telči je bohužel hodně koček bez domova a nakonec si u nás našla domov,“ říká Henryho majitelka. I v tom je podle ní důležitý přesah celého příběhu — nejde jen o jedno zvíře, ale o širší problém bezprizorních a ohrožených koček.

Henry je dnes znovu symbolem toho, že i po krutém zásahu se může zvíře vrátit do normálního života. Jeho příběh ale zároveň zůstává mementem, že lidská bezcitnost může zasáhnout i tam, kde by ji nikdo nečekal.