Na trase 1000 mil československých je také unikátní Tatra T77. Jela už v roce 1934
Mezi více než stovkou meziválečných automobilů, které jedou závod 1000 mil československých a dnes po poledni zavítají do Jihlavy, jede i unikátní Tatra T77. Její historie je velmi kuriózní, Jihlavské Drbně ji odhalili členové manželské posádky.
„Je to prototyp, první Tatra s aerodynamickým tvarem a byla na závodě 1000 mil v roce 1934, přesně tato Tatra byla pro závod upravená a skončila čtvrtá,“ popisuje navigátorka Ludmila Bauerová. Její slova potvrzuje nenápadný štítek na zádi auta. Šestimetrových prototypů vzniklo jen pět, následně v sériové výrobě kopřivnická automobilka vyrobila dvě stě vozů. Potom už vyjela legendární Tatra 87.
František Bauer dostal tatru, když mu bylo sedmnáct let. „Bylo to bezcenné auto, stálo na zahradě, hnilo to tam,“ vypráví a manželka se smíchem dodává, že z něj chtěl udělat zahradní traktůrek. „Nejelo se s ním přes čtyřicet roků, byly jiné starosti – šel jsem do učení, udělal jsem turnovskou šperkárnu, pak jsem se oženil, měl barák, přišla živnost a nebyl na to čas. A prakticky až když jsem se rozvedl, začal jsem si to auto renovovat. Přišel jsem o všechna auta, zůstalo mi jen tohle, tak jsem si ho udělal, abych měl čím jezdit,“ popisuje řidič.
Za volantem některých vozů na trase závodu z Prahy do Bratislavy a zpět sedí i ženy, ostatně moderátor závodu v Polné označil Ludmilu Bauerovou za řidičku. Střídají se s manželem za volantem? „Já se na to necítím, i když jsem řidička. Je to úplně jiné řízení a on by mi to ani nepůjčil,“ směje se sympatická dáma. Závod 1000 mil československých přitom jezdí tandem od roku 2016 a vždy dojel do cíle.
Bylo to bezcenné auto, stálo na zahradě, hnilo to tam. Nejelo se s ním přes čtyřicet roků, byly jiné starosti.
Manželé se přitom všude dopravují po ose, závod 1000 mil československých je pro ně už tradicí. „Je to nostalgie, že ta Tatra tady jela v tom čtyřiatřicátém, tak jezdíme. Už jsme najeli před sedmdesát tisíc kilometrů, bude to k osmdesáti. Teď jsme byli na Slovensku, jelo se tam pět set kilometrů, skoro tři tisíce jsme i s cestou tam a zpět natočili. Na tomto závodě se natočí tak těch patnáct set,“ vypráví František Bauer, když vtom mu manželka říká, že na start najíždí startovní číslo 51.
Po něm už přijde řada na šestimetrovou tatru. „Jedeme,“ končí rázně povídání řidič a po popřání šťastné jízdy otevírá dveře na pravé straně, navíc proti směru jízdy, a usedá do vozu vstříc dalším kilometrům.
