Přečtěte si rozhovory s neobyčejnými lidmi z Vysočiny. Třeba s pamětnicí války nebo pojídačem chilli papriček

Vsadila jsem na to, že umím něco výjimečného, říká malířka skla Veronika Hink z Hodic

Je jedna z posledních v oboru, který má na Jihlavsku slavnou minulost a velmi nejistou budoucnost. Třicetiletá malířka skla Veronika Hink si sen o vlastní dílničce splnila v době, kdy provozovny v okolí končily. Jak sama říká, v oboru je to jako na houpačce. Ona ale sází na to, že umí něco, co už moc lidí neovládá.  

Z Jihlavy na jih. Itálii má Barbora Nehybová pevně zarytou v srdci

Když jsem se rozhodovala, kde chci žít, Itálie byla jasná volba. To může říct jihlavská rodačka Barbora Nehybová. A tomu dodat, že Itálie je jejím opravdovým domovem. Na jihu Evropy strávila pět let, ochutnala dolce vita po italsku i hořké časy spojené s covidem. Kvůli práci před časem zakotvila v Praze, jak ale podotýká, z Itálie odešla jen na chvíli. Po návratu do vlastní země si připadala jako cizinka a na Prahu a život v hlavním městě si nějakou dobu zvykala. V srdci má pořád i rodnou Vysočinu. Tam jezdí čerpat energii do přírody nebo na návštěvu k babičce na kulajdu, kterou zbožňuje její italský přítel. 

Zažila hrůzy války, odsun Němců i další dějinné zvraty. Stovka je jenom číslo, říká Josefa Šánová ze Stonařova

Stovka je jen číslo. Tak o svém věku mluví Josefa Šánová ze Stonařova. Na otázku, jak se má, s úsměvem odpovídá, že výborně. S dcerou a zetěm stále bydlí v domě, kde strávila celý život. Zajímá se o okolní dění a přestože už ji trápí různé zdravotní neduhy, pořád se snaží být co nejvíce soběstačná. Zažila první republiku, druhou světovou válku, odsun německých obyvatel ve Stonařově, komunistický režim i dobu po Sametové revoluci. Má za sebou pestrých, a ne vždy úplně veselých sto let. 

Navzdory závisti, navzdory příkoří. Potomek Waldsteinů Hermenegild Jireček vzkřísil rodové panství na Třebíčsku

Vyrůstal jen s maminkou ve velmi skromných poměrech v Čechtíně na Třebíčsku. Zažil nenávist místních obyvatel i zlomyslnost tehdejšího režimu. Vadila jeho příslušnost k rodu Waldsteinů i jasné protikomunistické smýšlení. To všechno se s ním a jeho rodinou táhlo až do revoluce. Pak se dočkal lepších časů, a snad i nějakého toho zadostiučinění. Získal zpátky část majetku po předcích a s pomocí rodiny vrátil život zámečku u Svatoslavi, na který léta mohl koukat jen zdálky. Řeč je o Hermenegildovi Jirečkovi. 

Kateřina Maříková z Bohuslavic a její koně dělají zázraky. Vracejí vážně nemocné děti do běžného života

Vztah ke koním Kateřina Maříková, která vyrůstala v Soběslavi v jižních Čechách, měla už od dětství. Rodinní přátelé jednou vymysleli projížďku na koních pro děti ve stáji v nedalekém Zálší, a tím to všechno začalo. Kateřina Maříková a její kamarádky pak jezdily za koňmi každou volnou chvíli, účastnily se dětských táborů. V Zálší strávily celé dětství a dospívání. Dnes Maříková pracuje v Bohuslavicích v hiporehabilitačním centru Mirákl.

Ptačí svět mě stále překvapuje. Je to můj nekonečný zdroj radosti, říká Bára Kolmanová

Je možné, že Jihlavačku Báru Kolmanovou znáte z jihlavského magistrátu coby úřednici. Případně si ji můžete vybavit, jak drží dalekohled v ruce a zaujatě vypráví o ptačím světě. Ať tak, či tak, Bára Kolmanová má v obou případech bohaté zkušenosti. Na odboru životního prostředí pracuje už 25 let, o ptačí svět se tato ornitoložka začala zajímat před 20 lety. 

Skoro nevidí a neslyší, přesto tvoří rekordy v pojídání chilli papriček. Je to můj životní styl, říká Radim Řehůřek

Radim Řehůřek z Radošova na Třebíčsku může být vzorem pro ty, kteří naříkají nad nepřízní osudu. Zatímco mu vážné zdravotní problémy každodenně výrazně komplikují život, je stále pozitivně naladěn a nepřízni osudu vzdoruje s humorem a širokým úsměvem. Kromě toho jen tak mimochodem patří k naprosté špičce v pojídání chilli papriček.

Vtipy vyprávět neumím, umím je jen malovat, říká kreslíř Lukáš Křenek z Jihlavy

Lidé mají různé koníčky. Někdo rád čte, někdo rybaří, někdo běhá maratony. Třeba Lukáše Křenka z Jihlavy baví humor, zejména ten kreslený. A to natolik, že vtipy dokonce sám kreslí. Na kontě jich má více než čtyři stovky.

Nejlepší zdravotnice ČR pracuje v Třebíči. Moje vážná nemoc mi ukázala, že zdraví je opravdu na prvním místě, říká Jana Hladíková

Na konci srpna se uskutečnilo celorepublikové finále soutěže Anděl mezi zdravotníky. Vítězkou se stala zdravotní sestra Jana Hladíková, která pracuje v třebíčské nemocnici. Konkrétně ji mohou znát pacienti ze společné interní a neurologické JIP v Nemocnici Třebíč a oddělení následné intenzivní péče v Nemocnici Mostiště. Mimo to se pohybuje mezi hokejisty ve Velkém Meziříčí, kde bydlí. V našem povídání přišla řeč třeba i na období, které by nejraději vymazala ze svého života. Před pěti lety měla Jana nádor na mozku a v důsledku toho oslepla na jedno oko.

Sestry z Brtnice zdobí perníčky nejen na Vánoce. Držíme se tradic, malování nás učí trpělivosti, říkají Špejtkovy

K Vánocům neodmyslitelně patří vůně skořice, hřebíčku a medu. To všechno jsou důležité suroviny pro tolik oblíbené perníčky. Ty ale řada lidí peče třeba i na Velikonoce, poslední dobou bývají i součástí svatební hostiny. Ten správný perníček by měl být i hezky nazdobený. A to skvěle ovládají dvě sestry z Brtnice na Jihlavsku, které se pečení a malování medového pečiva věnují už od dětství. Před několika měsíci ale svůj „perníčkový“ byznys rozjely naplno. Jejich výtvory zdobí sociální sítě a na pekařky, které vystupují pod profilem Perníček z Brtnice, se teď neobrací jen kamarádi, ale i neznámí zákazníci.