Největší strašák Čechů v angličtině? Jednoznačně předpřítomný čas
Když se poprvé pustíte do angličtiny, začínáte přítomným časem. Pak většinou následují čas budoucí a minulý. Zatím to pořád zvládáte. Když ale přijde na řadu předpřítomný čas, stává se angličtina noční můrou. A přitom stačí, když pochopíte princip používání předpřítomného času. Pojďte si na něj posvítit.
Většinou vám dělá problém uvědomit si, jakým způsobem děj probíhá a jestli ještě trvá, nebo už skončil. A přesně to je klíčem k tomu, abyste pochopili, kdy se předpřítomný čas používá a jaký je rozdíl mezi předpřítomným časem prostým a průběhovým.
Předpřítomný čas prostý
V češtině nemáme předpřítomný čas tak jako v angličtině, a proto pro nás je těžké rozlišit předpřítomný čas prostý od času minulého.
Hlavním rozdílem je, že minulý čas popisuje děj, který se uskutečnil v minulosti: I was born in 1988. – Narodil jsem se v roce 1988. Tento děj začal i skončil v minulosti. Více se o minulém čase dozvíte v článku Minulý čas (Past Tense).
Předpřítomný čas se pojí s přítomností nebo doba daného děje trvá v přítomnosti:
I have found it. – Našel jsem to. Výsledek vidím tady a teď v přítomnosti.
Kdy se v angličtině používá předpřítomný čas prostý?
Pro správné použití vám postačí 3 základní poučky:
1) Čas, o kterém mluvíme ještě neskončil:
I have seen my friend today. Dnes jsem viděl svého kamaráda.
2) Čas vůbec neurčíme:
Have you seen my car keys? Neviděl jsi mé klíče od auta?
3) S použitím výrazů ever a never:
I have never been to Prague. Nikdy jsem nebyl v Praze.
TIP: Pokud vám určování časů nejde, udělejte si co nejvíce gramatických cvičení. Velké množství jich máte k dispozici v online kurzech angličtiny. Často také pomůže, když si gramatiku nacvičíte tím, že ji budete používat v konverzaci. Anglickou konverzaci si můžete procvičit i online v konverzačních klubech, kde se kromě procvičení gramatiky i skvěle rozmluvíte.
Předpřítomný čas průběhový
Na rozdíl od předpřítomného času prostého, který se zaměřuje na výsledek děje, se předpřítomný čas průběhový orientuje na průběh dané činnosti.
Stále se jedná o předpřítomné časy, tedy činnosti, které začaly někdy v minulosti a trvají do přítomnosti.
Uvedeme si příklad:
I have been drawing a picture. – Maluji obrázek. Zde klademe důraz na to, že malujeme obrázek, ne na to, zda je již hotový, proto použijeme předpřítomný čas průběhový.
I have drawn a picture. – Namaloval jsem obrázek. Zde nás zajímá to, že je obrázek již hotový, a proto dáváme předpřítomný čas prostý.
Použití předpřítomného času průběhového
Předpřítomný čas průběhový použijeme:
1) Pokud mluvíme o činnosti (ději), který začal někdy v minulosti a stále ještě trvá.
I have been sitting here for ten minutes. – Sedím tu deset minut. (Sedl jsem si před deseti minutami, a ješte jsem nevstal, takže děj stále trvá.)
2) Pokud se zaměřujeme na děj a ne na výsledek.
She has been doing her homework. – Dělá domácí úkol. (Daná osoba začala psát v minulosti a stále ještě píše.
3) Pokud mluvíme o ději (činnosti), který vedl k něčemu, co je současně aktuální.
I am prepared because I have been training – Jsem připravený, protože jsem trénoval. (Nezmiňuji přesný čas, kdy děj probíhal, jen ho uvádím jako důvod současného stavu).
Jestli si chcete udělat kompletní obrázek o tom, kolik časů v angličtině existuje a jaký je mezi nimi rozdíl, přečtěte si přehledný článek Jak na časy v angličtině. Najdete tam jejich kompletní souhrn i s příklady.
