SP v biatlonu 2016: Eva Puskarčíková tuší velké očekávání, přeje si být doma do patnácti
Svoji první medaili ze Světového poháru má schovanou v krabičce a pořád v sobě cítí nadšení. Biatlonistka Eva Puskarčíková dojela v sobotu třetí ve stíhačce v Pokljuce a před souboji v Novém Městě na Moravě tuší, že si na sebe tak trochu upletla bič.
„Asi jo, po těch výsledcích teď lidé budou očekávat, že to bude standardní situace, ale já to furt beru jako takový svátek. Jsem ráda, že se to stalo, že jsem byla třetí, a snad se to někdy bude opakovat,“ řekla pětadvacetiletá Puskarčíková. Tuší, že třeba po horším výsledku může přijít okamžitě kritika. „Puskarčíková byla až čtvrtá! Pokazila to! Nevracej se domů!“ vymýšlela s úsměvem, co všechno uslyší.
Na Vysočině ji čeká páteční sprint, pak stíhačka a má jistý start i v nedělním závodu s hromadným startem. „Umístění do 15. místa je pro mě úspěch,“ řekla. Od okolí ale často slyšela, že se těší, jak bude zase v popředí. Stejné zprávy čte na sociálních sítích. „Že mám zase přivézt medaili. Tak jo, no,“ řekla rozverně.
V pěti individuálních závodech této sezony SP byla třikrát v desítce a nejhůře patnáctá. Díky tomu je sedmá v průběžném pořadí seriálu. „Upřímně, když se teď podívám na žebříček, tak sama koukám, co se to vůbec stalo. Tohle je pro mě velké překvapení, snad se mi to podaří udržet co nejdéle,“ řekla.
Trofej si dá na poličku
Harrachovská rodačka má medaili za třetí místo z Pokljuky na pokoji v krabičce. Až se dostane domů, dá skleněnou trofej na poličku. „Asi k té první štafetové,“ připomněla cenu za bronz ve štafetě žen v Hochfilzenu z předloňské sezony.
Bronz z Pokljuky je pro Puskarčíkovou velkým povzbuzením. „Jsem nadšená. Ukázalo mi to, že příprava směřovala dobrým směrem,“ řekla dívka, která kolem sebe šíří dobrou náladu. „Nejsem člověk, která by se rád utápěl v depresích.“
Největší skok podle vlastního pocitu udělala ve střelbě. Střílí přesně. „A hlavně se posunula rychlost,“ řekla Puskarčíková. Vleže už zvládá novou metodu a střílí při výdechu. „Jako všichni ostatní. Při výdechu dojedou mířidla na terč a v tu chvíli se spustí rána. Mělo by to být rychlejší a je pořád šance to posouvat,“ řekla.
Na domácí závody má jednu zvláštní vzpomínku. Loni v únoru při závodu smíšených dvojic stála na střelnici a diváci začali pískat. „Myslela jsem si, že pískají na nás, ale nefungovaly obrazovky,“ řekla Puskarčíková a stejně jako ostatní se těšila na fanoušky. „Je krásné, jak nám ten dav fandí, ale na druhou stranu je to pro nás takové břímě. Snad se s tím dokážeme poprat,“ doufala.
V Novém Městě na Moravě se po prvních dvou trénincích cítila po cestování trochu unavená, ale věřila, že v pátek bude v plné síle. „Měli jsme trojdenku, cestovali jsme a tak, ale potrénujeme, připravíme se a bude to dobrý,“ přikývla.
