Na Šlakhamru u Žďáru nad Sázavou zahájili sezonu kováři u výhní a bucharu
Na Šlakhamru v Hamrech nad Sázavou proběhlo zahájení nové turistické sezony. Řemeslo ukazovala parta kovářů. Početní návštěvníci je viděli ve dvoře u mobilních výhní a u kovadlin, uvnitř pomáhal se zpracováním kovu velký buchar poháněný vodním kolem. Na Šlakhamru, který je technickou památkou, bývají setkání kovářů i první sobotu v srpnu.
Šlakhamr byl přes zimu zavřený. Před sezonou bylo potřeba opravit některé nátěry a dřevěné části. „Pravidelně jezdí pan sekerník, který dělá údržbu vodních kol,“ řekla odborná garantka památky, Hana Bartošová z Technického muzea Brno. Do expozice také muzejníci před dnešním otevřením vrátili modely přibližující někdejší zpracování železné rudy. Kvůli vlhkosti ve stavení byly v zimních měsících uložené v Brně, aby se nerozklížily.
Památka ovlivnila i kováře, kteří dnes přijeli předvést řemeslo. Tomáš Popela, jenž má kovárnu v Bohdalově, si tam před 11 lety vykoval prvních několik hřebíků. „Zalíbilo se mi to, koníček přerostl v koně a už mě to živí,“ řekl kovář Tomáš Popela. Dálkově absolvoval obor kovář a šest let dělal kovařinu při jiném zaměstnání, pak už měl dost práce na to, aby se jí mohl věnovat naplno. Drobné kované práce, třeba květy, prodává přes internetové tržiště i do zahraničí. Posílal je už třeba do USA, Kanady a Austrálie.
Kromě uměleckého kovářství se Popela věnuje měditepectví. „Tepu obrazy z měděného plechu. Je to staré řemeslo, které už moc lidí u nás nedělá,“ řekl Popela. Na měděném plechu o síle 0,8 milimetru dnes ve Šlakhamru pomocí malých kladívek a dalších drobných nástrojů vytvářel státní znak. „Ono je to taky fyzicky náročné. Sice kladivo je malé, ale ran se dají za den tisíce,“ uvedl. Dodal, že do plechu lze vytepat třeba i domovní čísla, znaky obcí či reliéfy zvířat.
Šlakhamr je v lesnatém údolí Sázavy, nad ním jsou skály. Ke stavení se nedá dojet, musí se asi kilometr pěšky. Minulou sezonu památku navštívilo přes 3800 lidí. Na akce s kováři jich chodí stovky.
