Rodáci z Vysočiny: Hudebník Novák se oženil se svou žákyní. V ČR má několik ulic
Přesně před 76 lety zemřel Vítězslav Novák – muž mnoha profesí. Hudební skladatel, hudební pedagog, klavírista a v neposlední řadě také horolezec. Narodil se 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou, a to v domě s číslem popisným 55.
Rodina s hudebními kořeny
Novák byl pokřtěný jako Viktor Augustin Rudolf Novák. To, že se věnoval hudbě, není náhoda. Pocházel totiž z rodiny s hudebními kořeny. Jeho matka Marie hrávala na klavír, otec Jakub Novák byl lékař a zpíval v pěveckém sboru. Dětství prožíval v Počátkách, kde se učil hrát na klavír a housle.
Coby klavírista začal Novák vystupovat už během studia na gymnáziu v Jindřichově Hradci, začal skládat i první krátké skladby. V prvním ročníku gymnázia mu zemřel otec a matka se třemi dětmi žila v chudobě.
Poté, co odmaturoval, se s matkou a sourozenci přestěhovali do Prahy. Na přání matky se zapsal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, odkud po dvou semestrech přešel na filozofickou fakultu. Školu absolvoval v roce 1893 bez závěrečné doktorské zkoušky] Současně studoval kompozici a hru na klavír na Pražské konzervatoři, kde od roku 1891 učil Antonín Dvořák. Stal se spolu s Josefem Sukem jedním z jeho nejoblíbenějších žáků. Konzervatoř absolvoval svou Sonátou v červenci 1892. Dostal státní podporu 400 zlatých a začaly být tiskem vydávány jeho skladby (Vzpomínky, Serenády, Barkaroly a Tři české tance).
Prochodil slovenské hory
Vítězslav Novák měl díky svému kamarádu houslistovi blízko k Moravě, i to se odrazilo v jeho tvorbě. Dalším inspiračním zdrojem byly slovenské hory, které prochodil jako vášnivý turista. Jejich majestátní krásu zachytil v symfonické básni V Tatrách (1902). V tomto šťastném tvůrčím období složil řadu dalších charakteristických skladeb (Slovácká suita, O věčné touze, Toman a lesní panna). Novákovo dílo mělo řadu nadšených obdivovatelů především v Brně, kde byl jmenován čestným členem Klubu umění.
Tento rodák z Vysočiny byl i členem různých pěveckých a hudebních spolků, stal se členem České akademie věd a umění.
V Českém muzeu hudby je uložena jeho skladatelská pozůstalost a rozsáhlý soubor korespondence a fotografií.
Počátkem 20. století se Novákovy skladby začaly hrát i v zahraničí, hlavně Německu, Dánsku, Švédsku a Holandsku. Nabídku na místo profesora na Hudební akademii ve Vídni odmítl.
Novák se věnoval také operní tvorbě, která byla inspirována díly českých spisovatelů. První byla komická opera Zvíkovský rarášek (1914) podle Ladislava Stroupežnického, následoval Karlštejn (1915) podle veselohry Jaroslava Vrchlického, Lucerna (1923) na Jiráskovu stejnojmennou hru a Dědův odkaz na libreto podle básně Adolfa Heyduka.
Rektor na konzervatoři
V letech 1909–1941 působil jako profesor skladby na Pražské konzervatoři. Získal si pověst vynikajícího hudebního pedagoga. Po vzniku Československa se stal rektorem konzervatoře.
Ve svých 69 letech odešel do penze. Od německé okupace žil téměř trvale ve východočeské Skutči, odkud pocházela jeho manželka. V roce 1945 se vrátil do Prahy, kde obdržel jako jeden z prvních společně s Josefem Bohuslavem Foerstrem titul národní umělec. Ve Skutči v roce 1949 zemřel, trpěl srdeční chorobou.
V Praze se konal státní pohřeb v Domě umělců a popel byl uložen v podstavci jeho bronzové sochy, která byla umístěna na pražském Petříně v roce 1951.
Pár zajímavostí ze života Vítězslava Nováka
- Od roku 1945 je nositelem titulu Národní umělec
- Skladatelova socha stojí na pražském Petříně
- V rodné Kamenici nad Lipou má bustu
- V několika městech ČR má svou ulici - ve Skutči, Českých Budějovicích, Rudné, Úvalech a samozřejmě i v rodné Kamenici nad Lipou
- Gymnázium v Jindřichově Hradci bylo po druhé světové válce přejmenováno na Gymnázium Vítězslava Nováka
- O propagaci díla a odkazu Vítězslava Nováka se od roku 1980 stará občanské sdružení, které od roku 2016 nese název Ústav pro propagaci díla a odkazu Vítězslava Nováka
