RECENZE: Šarlatán: Film o muži, který potřeboval léčit

Zázrak z Jenštejna

Renomovanou filmovou tvůrkyni po Hořícím keři znovu oslovil námět z moderní české historie. Tentokrát ji zaujal životní příběh nepříliš známého léčitele Mikoláška, který během své dlouhé kariéry podle svědectví diagnostikoval zdravotní stav více než pěti milionů lidí. Na základě vzorku moči pacienta byl schopen určit jeho zdravotní obtíže a vybrat správnou přírodní léčbu. Praxi vykonával ve vlastním sanatoriu ve středočeské obci Jenštejn, do které se denně sjížděly stovky nemocných z celého tehdejšího Československa.

Otec a syn v hlavní roli

Hlavní postavu ztvárnil Ivan Trojan a jeho mladší verzi pak jeho syn Josef. Stojí za zmínku, že Josef Trojan roli získal nezávisle na svém otci, když prošel castingem na obsazení role.

Léčitelovy životní osudy si divák postupně sestavuje z více časových rovin, které se ve filmu nepravidelně střídají. Stejně se střídají i postavy Ivana a Josefa Trojanových. Je škoda, že Josefovi je věnován podstatně menší prostor v celém ději, neboť jako začínající herec sice zatím nedosahuje otcových kvalit, na druhou stranu má v sobě potenciál, který na své nalezení ještě čeká.

Zrod a formování léčitele

Šeď a temnota vězení 50. let ve filmu většinou kontrastují s barevností a radostí Mikoláškova mladšího věku, ve kterém sledujeme postupný zrod jeho nebývalých schopností. Těch mohl dosáhnout jedině s přijetím jemu ne příliš vlastní víry, kterou následně předával svým pacientům. Zároveň se ve své skromnosti považoval spíše než za léčitele za zprostředkovatele přírodní moci.

Významnou postavou ve filmu je Mikoláškův asistent, mladý Slovák František (v podání herce Juraje Loje). Jejich profesní vztah záhy přeroste ve vztah milostný. Homosexualita není samoúčelná, ale podílí se na formování nejen Mikoláškovy osobnosti a pozorný divák si energie mezi hlavními postavami všimne prakticky u první scény.

Známé o neznámém

Celý film se nese v duchu Mikoláškova zápasu nejen s nepříznivým historickým časem, ale především se svým vlastním já. Agnieszka Holland dokázala strhnout pozornost na všeobecně neznámou osobnost, kterou převedla do filmu divácky atraktivní formou. Přestože léčitel není jednoznačně pozitiní postavou, získal si sympatie diváků svou bezprostředností a vnitřní opravdovostí, s jakou přistupoval ke všem pacientům bez rozdílu. Ať se jednalo o slavné osobnosti, jako byli prezidenti T. G. Masaryk, Antonín Zápotocký či herečka Olga Scheinpflugová, nebo o prosté lidi.

„Příroda prostřednictvím léčivých bylin dokáže dělat zázraky, ale to je jen polovina léčení. Druhou polovinou je víra v uzdravení.“ 

Jan Mikolášek