Socha ze zaniklé obce Zahrádka září na břehu přehrady Švihov novotou

"Sochu nejvíc trápily nálety zeleně, jsme prostě v lese. Za mě ne od 70. let (minulého století), ale nikdy nebyla restaurovaná. Maximálně jsem našli nějaké přetěry povrchových úprav, nebyly tam ale žádné tvarové úpravy, takže si myslím, že socha byla v původním stavu, což je pro nás jako pro restaurátory zajímavější," řekl Jan Prokýšek.

Barokní socha v mírně nadživotní velikosti otočená zády k přehradě stála na čtyřmetrovém podstavci v centru městysu Zahrádka od roku 1738. Členitý podstavec je žulový a z místní žuly je i socha, které restaurátoři alespoň v náznaku vrátili původní barevnost - červené šaty a modrý plášť. Výrazně barevný byl podle Jana Prokýška zřejmě dřív i celý sloup pod sochou. Kvůli nejasnosti odstínů se ale s památkáři dohodl, že na něm barvu obnovovat nebude. Jemně zvýrazněné jsou tak jen některé jeho detaily.

Naopak jasné zářící je Mariina svatozář a také meč - symbol Panny Marie Bolestné. Ze svatozáře a meče se dochovaly fragmenty, ze kterých bylo možné odvodit původní tvary. Nově jsou pro větší odolnost pokryté plátkovým zlatem.

Na svém původním místě zůstala socha i po vysídlení a zboření obce v 70. letech minulého století. Teď jen její okolí už nepřipomíná náměstí. Sochastojí mezi vzrostlými stromy, které narušovaly její stabilitu. Zvlášť, když byla původně téměř bez základů. "Pod sochou byla jen díra, ve které byly naházené kameny. To byl ten základ," dodal Prokýšek.

Větší část Zahrádky musela ustoupit budované přehradě nikoli kvůli zatopení, ale z důvodu vytvoření zalesněného pásu chránícího vodu před znečištěním.

Spolek na opravu sochy uspořádal veřejnou sbírku, přispěly do ní stovky dárců. Peníze spolek shromažďoval tři roky. A se sbírkou nekončí, protože jeho záměrem je obnovit také kříž před kostelem a kašnu, kterou nechalo obecní zastupitelstvo v Zahrádce vybudovat jako zdroj užitkové vody v roce 1886.