QR kódy, hesla a aplikace. Jak nás digitální svět drží v šachu
Stojím u kasy jednoho velkoobchodu a paní za kasou se ptá: „Naši bonus kartičku máte?“ Začnu nervózně šátrat po kapsách, hledám mobil, zatímco si lidé v řadě za mnou odkašlávají. Začínám se potit. Ale říct „ne“, jen abych nezdržovala, by byla osudová chyba. Za nákup bych zaplatila jednou tolik a na vajíčka bych rozhodně neměla. Konečně mám mobil v ruce, QR kód načtený a já přemýšlím, jestli někdo vynalezl tuto absurditu schválně, aby mě celý život otravoval.
Kdo přežije, vyhrává
Kdykoliv jdu nakupovat, nutně musím mít apku, abych dostala „výhodnou“ cenu. Online nákupy? Bez registrace ani ránu. E-maily, SMS, ověřování, že jsem člověk a ne robot… Někdy mám pocit, že se snažím o přihlášení do Pentagonu.
Ovšem není to jen o vajíčkách. Koupila jsem si novou myčku a ta má samozřejmě vlastní aplikaci, která mě bude hlídat, upozorňovat, kontrolovat spotřebu energie. Jako bych si pořizovala domácího robota z filmu sci-fi, a ne obyčejnou myčku na nádobí. Když ji nezaregistruji, ztratím záruku nebo mě nějak jinak přestane systém milovat.
A k čemu to vlastně těm firmám je? Jasně, získávají moje data. Ví, co jím k snídani, kdy si dávám kafe, jakou značku jogurtu preferuji. Mohou na mě cílit reklamou, přesně tam, kde to zabírá. Všechno, na co kliknu, všechno, co nakoupím, se stává součástí jejich digitální mapy mého života.
Pro ně to není jen marketing, je to algoritmická moc. Mohou mi nabízet přesně to, co chci, sotva to vyslovím. Mohou testovat, co mě rozruší, co mě přiměje utrácet víc, kdy se naštvu a kdy si koupím něco, co původně neplánuji. A já? Získám pár bodů, pár slev, pocit, že jsem „moderní“, a že zvládám digitální svět. Jenže ve skutečnosti platím časem, nervy a drobnou ztrátou soukromí.
Kromě malého komfortu a několika kuponů z toho máme vlastně jen permanentní pocit, že jsme v pasti. Že život už nejde žít bez mobilu v ruce. Takže ano, registrujeme se všude a nakonec zjistíme, že i nákup chleba se stal rituálem: zapnout data, otevřít aplikace, naskenovat QR kódy.
Proč může být registrace přežitek?
Registrace v e-shopech přežívá spíše jako zvyklost než jako skutečná potřeba. Kdysi byla nezbytná – bez účtu se nedalo nic koupit a zákazníci se často vraceli. Dnes už tyto důvody mizí, konkurence je obrovská a zákazník se klidně obrátí jinam, pokud ho čeká zdlouhavé vyplňování údajů.
Z pohledu zákazníka je to hlavně otrava. Registrace vám zkomplikuje nákup, nutí vás vymýšlet hesla a ověřovat e-mail i číslo. Když se chcete jen rychle dostat k produktu, ztrácíte čas a nervy. V případě, že už někde registraci máte, a zapomenete heslo, hle, další frustrace.
V některých e-shopech pak celý proces působí jako složitý labyrint, kde každé kliknutí hlídá, že opravdu děláte to, co chcete. A když to nevydržíte? Jednoduše přejdete ke konkurenci, kde vás čeká pohodlnější cesta ke kýženému cíli.
Pro obchodníky je registrace lákadlem, ale často trochu iluzorním. Získávají údaje o zákaznících, mohou na ně cílit reklamou, sledovat opakované nákupy a odhadovat nákupní chování. Jenže tyto výhody jdou získat i bez nutnosti registrace – stačí zatržítko pro newsletter, soubory cookies, nebo propojení objednávek na základě e-mailu či telefonního čísla.
Ano, vlastně chápu, proč to celé dělají, a i mně to samozřejmě přináší nějaké výhody, třeba historii nákupů a účtenky na jednom místě. Nemusím lovit papírky po kapsách ani si pamatovat, kde jsem co koupila. Ale to všechno jen do chvíle, než zapomenu, jaké heslo s velkým a malým písmenem, číslem, speciálním znakem a minimálně dvanácti znaky jsem si zrovna ve kterém účtu vymyslela.
Jednoduše mě to trochu štve. Nechci mít pro každý nákup a každou věc v domácnosti vlastní aplikaci, jako by pračka, myčka nebo lednice byly členové rodiny, kteří potřebují svůj digitální pas. Možná je to praktické, možná je to budoucnost, ale někdy prostě toužím po světě, kde si koupím rohlíky bez toho, abych musela skenovat kódy a modlit se.
