Stop anorexii: kontroverzní klinika na léčbu anorexie - záchrana, nebo manipulace?
Klinika v kanadském Montreux slibovala vyléčit z anorexie i ty, kterým nikdo jiný nedokázal pomoci. Byla pro mnohé poslední nadějí – dokud nevyšlo najevo, co se dělo za zavřenými dveřmi. Skutečně pomáhala, nebo spíš ničila životy?
V dalším díle projektu Stop anorexii vás zavedeme na kontroverzní kliniku do Kanady. Její zakladatelkou byla Peggy Claude-Pierre. Ta sice studovala psychologii, avšak podle dostupných informací svá studia nedokončila. V jednom z rozhovorů uvedla, že jí chyběl jeden kurz k získání bakalářského titulu.
Peggy Claude-Pierre se narodila v Kanadě, má dvě dcery, z nichž po rozvodu s jejím manželem onemocněla anorexií nejdřív první, starší patnáctiletá dcera Kirsten a poté i druhá, mladší, třináctiletá Nicole.
Peggy k tomu v knize Tajná řeč a problémy poruch příjmu potravy píše: „Když začaly dcery dospívat, vrátila jsem se k univerzitnímu studiu psychologie. Ukončila jsem nefungující manželství, přestěhovala se do jiného města, abych urychlila svá studia, a vyměnila pohodlný dům za malý byt. Původně jsem měla v plánu vzít Kirsten a Nicole s sebou, ale Kirsten zůstala u mých rodičů, aby nejdříve ukončila školní rok.“
Jenže u Kirsten postupně propukla vážná mentální anorexie, proto se přestěhovala za matkou, která se dceři začala intenzivně věnovat. Ovšem tři měsíce potom, co se Kirsten dostala z nejhoršího, onemocněla anorexií i její mladší sestra Nicole.
Peggy nakonec vlastní studium psychologie přerušila a rozhodla se, že vyléčení své druhé dcery pojme jako výzkumný projekt. Všechno si zapisovala a snažila se toho o nemoci co nejvíc zjistit.
Mezitím vyzkoušela řadu lékařů, od kterých neustále slýchala, že selhala jako matka. Dokonce si u obou dcer vyslechla rozsudek, že jejich onemocnění je nevyléčitelné.
Peggy se to ale přece jen nakonec povedlo. To ji motivovalo k tomu, aby si otevřela poradenské středisko Montreux, kde ji kontaktovalo spoustu lidí, kteří se doslechli o tom, jak vyléčila obě dcery.
Její klinika se stala pro spoustu lidí místem poslední naděje. Léčba se soustředila na bezpodmínečné přijetí, hlubokou empatii a neustálou emocionální podporu.
Personál byl vyškolen tak, aby klientům poskytoval lásku, péči a nepřetržitou podporu – něco, co Peggy považovala za naprosto klíčové pro jejich uzdravení. Bylo běžné, že zaměstnanci trávili s pacienty téměř veškerý čas, aby je ujistili, že nejsou sami a že jsou skutečně milováni.
Klinika a její úspěchy přitahovaly celosvětovou pozornost, a to i ze strany médií, rodičů zoufalých pacientů a odborníků na duševní zdraví. Na první pohled se zdálo, že Montreux poskytuje řešení tam, kde jiná léčba selhává. Peggy tvrdila, že zachraňuje pacienty, kterým bylo řečeno, že nemají šanci na uzdravení.
Kritika a pád kliniky
Navzdory pozitivním ohlasům čelila Peggy a její klinika ostré kritice. Zpochybňován byl nejen její terapeutický přístup, ale i její samotná kvalifikace. Lékaři a psychiatři tvrdili, že její metody nejsou podloženy vědeckým výzkumem a že mohou být spíše manipulativní než terapeutické.
V roce 2000 byla Montreux Clinic uzavřena poté, co se objevila obvinění, že pacienti byli drženi v izolaci, dostávali kontroverzní léčbu a že klinika neměla řádná oprávnění k poskytování zdravotní péče. Někteří bývalí pacienti prohlásili, že pobyt na klinice byl traumatizující a že přístup Peggy Claude-Pierre byl více sektářský než terapeutický.
Pokud vás případ kontroverzní kliniky na léčbu anorexie zaujal, poslechněte si dvacátý díl podcastu Stop anorexii. Najdete ho na Spotify, Apple Podcasts, Youtube nebo na Stopanorexii.cz.
