Rodáci z Vysočiny: Uběhlo 70 let od popravy komunisty Šlinga. Výslechy otce trvaly i 30 hodin, říká syn Karel

Exil v Londýně

Otto Šling se narodil v židovské rodině podnikatele Emila Šlinga jako třetí dítě 24. srpna 1912 v obci Nová Cerekev na Pelhřimovsku. Dětství strávil se svou rodinou v Teplicích, už tehdy, v době studií na gymnáziu, vyznával myšlenky komunismu. Byl studentem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, školu ale nedokončil, protože ve 30. letech odešel jako dobrovolník bojovat v řadách Interbrigád do španělské občanské války. Zde působil jako vojenský lékař. Za druhé světové války působil v exilu v Londýně, kde mimo jiné prosadil zavedení Mezinárodního dne studentstva 17. listopadu, na památku událostí ze 17. listopadu 1939 v Protektorátu. V exilu zastával post tajemníka hnutí Mladé Československo.

Šlingovy politické aktivity po válce směrovaly do Brna, a to i na celostátní úrovni. V letech 1945–1949 byl krajským politickým tajemníkem Krajského výboru KSČ, v letech 1949–1950 dokonce vedoucím krajským tajemníkem KV KSČ a v letech 1945–1950 byl i členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Mezníkem ve Šlingově politické kariéře byly parlamentní volby v roce 1946, v nichž Brno zaostávalo, výsledky voleb byly horší, než se čekalo. Práce Otty Šlinga tak byla kritizována. Po těchto volbách se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ a po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění ve volebním kraji Brno. Na poslaneckém postu setrval jen do října 1950, kdy rezignoval. Místo něj nastoupil jako náhradník Josef Paleček.

Jeho kariéra skončila ve zmíněném roce 1950. V listopadu byl vyloučen z ÚV KSČ a na začátku října 1950 ho Státní bezpečnost zatkla. Byl totiž jedním z obžalovaných v procesu s Rudolfem Slánským. Byl odsouzen k smrti a 3. prosince 1952 byl popraven v Praze na Pankráci. Společně se Šlingem bylo ze zrady obviněno dalších 13 vysoce postavených komunistů.

Soukromý život

Rodák z Pelhřimovska se v listopadu 1941 oženil s Britkou Marianou Wilbrahamovou. Po Šlingově zatčení byla dva roky ve vazbě, jejich dva synové byli mezitím v dětském domově. Po propuštění se musela přestěhovat do severovýchodních Čech, kde pobývala až do roku 1956. Z Československa definitivně odešla v roce 1970. Napsala knihu o svém věznění Truth Will Prevail (Pravda zvítězí). Její syn Jan byl v Československu zatčen a vyhoštěn do Británie v roce 1972, syn Karel podepsal Chartu 77 a emigroval do Británie v roce 1984.

Zpověď syna Karla

„Komunisté si byli vědomi toho, že slíbili ráj na zemi, a ten se nekonal. Životní úroveň na Západě začala stoupat daleko rychleji než v socialistických zemích. Zaváděly se přídělové lístky na základní potraviny. Dělnictvo bylo nespokojené a někdo za to musel nést odpovědnost. StB proto začala hledat nepřátele ve straně,“ vysvětlil, proč se komunisté rozhodli v roce 1950 sáhnout i do vlastních řad, Ottův syn Karel Šling pro Paměť národa. Karlu bylo v té době sedm let a od pěti let musel pobývat v dětském domově.

Jak dále píše Paměť národa, 6. října 1950 se Otto Šling nevrátil z práce domů – zatkla ho Státní bezpečnost. V noci si muži v kožených kabátech přišli i pro jeho ženu Marian, sedmiletého Jana a pětiletého Karla. „Šli jsme spát jako vždy. StB chodila zatýkat zásadně v noci, to se naučili od Sovětů. Protože nejlépe a nejvíce je dezorientovaný člověk, když ho seberou ve dvě ráno,” vzpomíná Karel Šling na osudnou noc v roce 1950. 

Odtrhávání od matky bylo dramatické 

„Najednou se rozsvítilo světlo, vstali jsme, v místnosti byli chlapi v kožených pláštích. [...] Oblékli jsme se, naložili nás do auta a vezli nás pryč. [...] Nakonec jsme dojeli k ruzyňské věznici, kde nás násilím odtrhli od matky, naložili nás do druhého auta a odvezli nás důstojníci StB. Vím, že to odtrhávání bylo dramatické, řval jsem a držel jsem se kliky auta. Museli mě odtrhnout a pak jsme se jim ještě s bráchou v autě zamkli, takže se na nás museli dobývat.”

Rodina Otty Šlinga neměla od doby zatčení v roce 1950 až do listopadu 1952 žádné informace. Podle Karla Šlinga byl otec Otto během prvních měsíců vyslýchán brutálním způsobem, některé výslechy trvaly bez přestávky až 30 hodin. Ve věznici ho často byli pěstmi i obušky, byl mu odpírán spánek.

Otto Šling se nejprve střídavě přiznával a pak své přiznání odvolával. Nakonec ho ale soudruzi přece jen „zlomili“. „Zavřeli ho do sklepa ve svěrací kazajce jen v lehkém oblečení. Dokonce byl u něho ministr Nosek, aby ho přesvědčil. Soudruzi za ním přišli v kloboukách a zimnících, aby jim nebyla zima, a snažili se ho donutit, aby se přiznal. Nakonec ho zlomili a přiznal se ke všemu, co chtěli.“

Ze jmen, která Otto Šling postupně udal, si StB vybrala ta, která se jí hodila:. „V procesu, ve kterém bylo čtrnáct obžalovaných, bylo jedenáct Židů. Antisemitská rovina se táhla celým vyšetřováním.“

Rodina o něm nic nevěděla 

Jak dále vypráví Karel Šling, jeho otec po vynesení rozsudku smrti poslal dopis Klementu Gottwaldovi a také rodině. Gottwald žádost o milost zamítl, dopisy rodině nebyly nikdy doručeny. Šling se ani nemohl rozloučit se svými blízkými, rodina se tak nikdy nedozvěděla, jak vypadaly Šlingovy poslední dny života.

Rodák z Nové Cerekve na Pelhřimovsku byl popraven ráno 3. prosince 1952. Syn Karel se až později dozvěděl, že těla popravených komunistů byla odvezena do strašnického krematoria. „Popel byl nasypán do jednoho pytle a dva důstojníci StB dostali rozkaz se popele zbavit. Takže ho vezli, nevím kam. Cestou byla namrzlá silnice, tak na ní popel rozsypali.“