Z práce rovnou do vlastního traktoru a prohrnovat. Mladík si během včerejší kalamity dal dobrovolnou dvanáctihodinovou šichtu

Lukáš Bauer přitom není žádný profesionální cestář. „Jsem hobík, kterého to baví a pomáhám moc rád, zejména pokud jsou sněhové kalamity.“ A ta včera, nejen na Vysočině, skutečně přišla. Od odpoledne do noci mohli ti šťastnější z rádia slyšet, ti méně šťastní na vlastní kůži zažít, jaké kolony a další dopravní problémy se kvůli přívalům sněhu tvořily.

„Včera hodně hustě a dlouho sněžilo a v kombinaci s větrem bylo téměř nereálné mít čistou silnici. Místa byla bílá tma bylo nutné jet po prostředku silnice,“ popisuje včerejší neradostné klimatické podmínky Lukáš.

On však situaci pojal jako výzvu. Za volant svého traktoru zasedl hned jak se vrátil z práce, okolo druhé hodiny odpolední. A svoji práci dokončil až před druhou hodinou ranní, to znamená dvanáctihodinová náročná šichta. To vše s vědomím, že se brzy ráno bude opět hlásit v Hybrálci, kde pracuje jako krmič v živočišné výrobě. „Ale není pro mě problém jezdit i 16 nebo 18 hodin,“ dodává.  

Lukáš Bauer má na starosti osm úseků přímo v Jihlavě včetně okolí krajského úřadu a depa pro kamióny na Pávovské ulici, zajíždí též do Plandrů. „Obstarám i parkoviště před paneláky, kam nezajíždí město. Většinou si sněhovou situaci snažím hlídat sám, nebo mi zavolají a domluvíme se co a jak,“ popisuje mladík, který náklady na to, aby se měli ostatní lépe, hradí ze své kapsy.

Lukášova aktivita je o to obdivuhodnější, že vyhrnování sněhu využívá svoji techniku, teda traktor i radlici. Pohotovost má většinou od listopadu do března, vypomáhá již pátou sezónu, tedy od svých 18 let. „Vzhledem k tomu, že musím stíhat práci, se přiznám, že letos jsem si toho naložil hodně, ale dá se to zvládnout i bez spánku,“ usmívá se.

Fanoušek motorsportu a zemědělství se většinou setkává s pozitivními reakcemi. „Je příjemné, když lidi poděkují a pochválí perfektní úklid a odvedenou práci.“ Ne vždy je ale za volantem traktoru veselo. „Horší je když při prohrnování mě tíha sněhu stáhne do škarpy.“

A jak se Lukáš dívá na „český národní sport“, tedy každoroční kritiku řidičů směrem k cestářům, že nestíhají a opět je sníh překvapil? „No, občas taky nadávám, když jedu autem,“ směje se, „ale vím, jak moc těžké je stíhat všechno a být na deseti místech najednou, aby byl každý spokojený. Když přijde vánice, tak se opravdu nestíhá a můžete mít klidně 200 vozidel,“ říká ze svojí zkušenosti sympatický mladík.